-
Zweig a dějiny člověka
Hvězdné hodiny lidstva patří mezi čtenářsky nejoblíbenější knihy Stefana Zweiga. Mají v sobě něco z dobrodružné literatury a chtějí nám hodně říct o dějinách lidí. Přitom jsou příkladem dobře udělané historické fikce. Česky vyšly v několikerém vydání, aktuálně máme k dispozici nové vydání ve slovenštině. Připomeňme si literární odkaz jednoho z nejznámějších rakouských spisovatelů.
***
*
* -
Kniha o pralese, který zmizel
Před více než osmdesáti lety vydal v České grafické unii Rudolf Janda knihu věnovanou už tehdy ubývající kráse beskydských pralesů. Autor knihu opatřil vlastní předmluvou a pokusil se v ní ukázat prales jako ohromné univerzum, jakýsi paralelní makrosvět, který žije ve své vlastní časové sféře a podle vlastních pravidel neustálé obměny všeho živoucího.
***
*
* -
Vechtrovna
Už ani neví, jak se tam ocitl. Snad cestou z města, když se rozhodl nečekat na první ranní vlak, posunout se nahoru na kopce a pomalu se nad ránem vracet domů. Někde pod Čertovinou připadl na železnici, takovou tu krkolomnou venkovskou trať táhnoucí se po okrajích vsí a po mezích. Přesně po té musí jít, řekl si a vydal se prašnou cestou…
***
*
* -
Vydat se naproti zlu
Ležela mi dlouho v polici kniha Andrzeje Stasiuka Východ. Tak jsem si ji nedávno přečetl a s překvapením zjistil, že je na ni ideální čas. Dost se totiž dotýká historických představ a obrazů hrůz, jež se na nás valí z východu. A nejen odtamtud – stačí si pustit televizi anebo přečíst pár politických komentářů. Jsou všudypřítomné. Proč se tedy spolu se…
***
*
* -
Co s Rabelaisem v dobách uměřenosti a realismu?
Už jsem o tom psal jinde: s velkým zalíbením jsem přečetl nové vydání Pantagruela přeložené Patrikem Ouředníkem. Tahle zvláštní směs satiricky zabarvených slovníků, kombinujících vysoké styly s lidovými pořekadly a průraznými vulgarismy, se v aktualizovaném jazykovém provedení objevuje v tu nejlepší dobu. Historie Rabelaisova Pantagruela je jedinečná: poprvé ho autor vydal ve svých (asi) padesáti letech v roce 1532, a kniha, navazující na tehdy…
***
*
* -
jaro. i na vysočině.
pokaždé to trvá déle než ve městě, ale taky se dočkáš. přijde den, kdy se ráno probudíš a překvapí tě jemný zelený tón. je všude, na skříních, na stropě i na věcech, a nejvíc samozřejmě venku za oknem. to se keře i hrušeň probraly k životu. Nebude to dlouho trvat a zahrada bude zelená celá. během několika dní vybují hradba listí…
***
*
*