-
Murnau. Faust.
Sledovat němý film je jako projít branou času, vrátit se někam na úplný počátek moderní historie. A jak se zdá, existují snímky, které za tím účelem nejspíš byly i vytvořeny. Mají tě odvést.
***
*
* -
Ráno u řeky
Jsou rána, která nelze jen tak přehlédnout. Nemůžu se jim vyhnout, nemůžu se tvářit, jako by začínal úplně obyčejný pracovní den. Pojďte na chvíli se mnou, vezmu vás dolů pod faru, společně strávíme pár minut na břehu Sázavy.
***
*
* -
Vzorec Quaid
Jednou za pár let se vracím k sci-fi a čtu si o replikovaném vědomí, o kosmických korporátech, o světě, ve kterém nejde už o nic jiného než těžit zdroje. A pokaždé mám ještě silnější pocit než minule, že jsme se přiblížili. Že už tam téměř jsme.
***
*
* -
Leden
Počasí se rychle střídá, zima zatáhla kraj příkrovem ledu. Jdu se projít do mrazivého zimního lesa. Život tu na chvíli ztichl a čeká. Celý leden je pokaždé tak nehostinný měsíc. Pozorovateli ale nemůže uniknout, že někde hluboko ve spleti větví tiše proudí míza.
***
*
* -
Co čekat od Vančury?
Debaty o ideových vrstvách literárních děl se vedou pořád. Jejich účastníci s oblibou ukazují, že díla politicky angažovaných umělců se zpronevěřují té či oné ortodoxii, a proto jim také chybí naléhavost. Když se do těchto diskuzí pouští přední osobnosti své doby, je pokaždé o co stát.
***
*
* -
Poslední dny podzimu
Co by se mělo na podzim cvičit s pravidelností a dost umanutě? Hm, asi zírání do barev studeného odpoledne. Stačí se vydat někam, kde se rozvaluje mlha, ta jemná bestie, co umí udělat svět o něco hezčí, než jaký ve skutečnosti je.
***
*
*