Zápisník Jakuba Vaníčka

  • Legie v polích

    Ta záležitost se opakuje rok co rok, v krajině povstanou armády bytostí ožívajících v přízračných srpnových vedrech. Každá horká noc jim dává naději, že vzlétnou, že se konečně osvobodí z pout země. Mají své služebnictvo, a to jim přeje, to jim dává sílu a rozšiřuje možnosti pohybu napříč krajinou.

    ***

  • Hermann Broch. Očarování

    Rakouský romanopisec a filozof Hermann Broch bývá často zmiňován jako autor velkých a komplikovaně vystavěných modernistických děl. Román Očarování mezi ně nepatří. Broch ho několikrát přepracoval a vlastně ho ani nikdy nedokončil. Právě proto příběh jednoho alpského šílenství nejspíš ocení ti čtenáři, kterým jsou jinak formální experimenty modernistů docela ukradené.

    ***

  • Na čele bouře

    I letos nastoupila nesnesitelná vedra. Každý večer s nimi přicházejí prudké lijáky. Tedy: zatím jsem mohl sledovat, jak se monstrózní deště vylívají z mračen někde dál na východě. Stejně tomu mělo být i včera večer, když jsem se vracel přes kopce od rybníka.

    ***

  • Emil Orlik. Několik portrétů

    Německy hovořící umělec Emil Orlik patřil k předním grafikům své doby. Jeho portréty k nám mluví z doby rozbíhající se moderny. Tváře, které zachytil, si v sobě nesou něco z groteskních kreseb, jiné se blíží klasickým formátům. V článku nástin Orlikova života a reprodukce několika jeho děl.

    ***

  • Zweig a dějiny člověka

    Hvězdné hodiny lidstva patří mezi čtenářsky nejoblíbenější knihy Stefana Zweiga. Mají v sobě něco z dobrodružné literatury a chtějí nám hodně říct o dějinách lidí. Přitom jsou příkladem dobře udělané historické fikce. Česky vyšly v několikerém vydání, aktuálně máme k dispozici nové vydání ve slovenštině. Připomeňme si literární odkaz jednoho z nejznámějších rakouských spisovatelů.

    ***

  • Kniha o pralese, který zmizel

    Před více než osmdesáti lety vydal v České grafické unii Rudolf Janda knihu věnovanou už tehdy ubývající kráse beskydských pralesů. Autor knihu opatřil vlastní předmluvou a pokusil se v ní ukázat prales jako ohromné univerzum, jakýsi paralelní makrosvět, který žije ve své vlastní časové sféře a podle vlastních pravidel neustálé obměny všeho živoucího.

    ***