Rubrika: toulky krajem
-
Legie v polích
Ta záležitost se opakuje rok co rok, v krajině povstanou armády bytostí ožívajících v přízračných srpnových vedrech. Každá horká noc jim dává naději, že vzlétnou, že se konečně osvobodí z pout země. Mají své služebnictvo, a to jim přeje, to jim dává sílu a rozšiřuje možnosti pohybu napříč krajinou.
-
Na čele bouře
I letos nastoupila nesnesitelná vedra. Každý večer s nimi přicházejí prudké lijáky. Tedy: zatím jsem mohl sledovat, jak se monstrózní deště vylívají z mračen někde dál na východě. Stejně tomu mělo být i včera večer, když jsem se vracel přes kopce od rybníka.
-
Vechtrovna
Už ani neví, jak se tam ocitl. Snad cestou z města, když se rozhodl nečekat na první ranní vlak, posunout se nahoru na kopce a pomalu se nad ránem vracet domů. Někde pod Čertovinou připadl na železnici, takovou tu krkolomnou venkovskou trať táhnoucí se po okrajích vsí a po mezích. Přesně po té musí jít, řekl…
-
jaro. i na vysočině.
pokaždé to trvá déle než ve městě, ale taky se dočkáš. přijde den, kdy se ráno probudíš a překvapí tě jemný zelený tón. je všude, na skříních, na stropě i na věcech, a nejvíc samozřejmě venku za oknem. to se keře i hrušeň probraly k životu. Nebude to dlouho trvat a zahrada bude zelená celá.…
-
za humna a pak ještě o kus dál
je konec února, a tak trochu už předjaří. od rána doma něčím listuješ a vlastně tak trochu čekáš, až se hodiny přehoupnou přes poledne, až se slunce vysvítí, to třebas na chvíli vyjdeš na zahradu a postojíš nad nedávno vykvetlými sněženkami. je dlouhá neděle, zůstal jsi na pár dní v domě sám. a pak, v…
-
pustina nad prosečí
na oblém kopci nedaleko proseče, v půlce února, kdysi chlouba automobilového průmyslu, teď vrak, vykuchaný a postavený na vysokých špalcích. nejspíš tu už stojí celou řadu let a jeho mlčení je totéž jako mlčení rázu dřeva, o které se zdánlivě opírá. preparovanými světlomety hledí na stráně, jež běží do dálky a pomalu se svažují někam k vysokému…