Rubrika: toulky krajem

  • když se voda z lesa

    obchá­zíš ryb­ník, u kte­rého stojí dře­věná chata dlouhá jako nudle. bíle natřené oke­nice proti vodní ploše v pra­vi­del­ném rastru, skoro by ses ptal, kde se v tomhle kraji vzala stavba v detailu při­po­mí­na­jící třeba letní pře­vlé­kárny na lito­myšl­ském kou­pa­lišti. ještě je pří­liš chladno na to, abys tam šel a objed­nal si pivo, zatím je za okny tma a kolem jdou osa­mělí…

  • z kameniček do poličky

    u nich v kame­nič­kách. může se stát, že ti kame­ničky a jejich okolí budou od začátku při­pa­dat jako země, jež je z pod­staty cizí, jejich. všechny ty tůně, zbytky sněhu, anebo orvané stromy z pod­zimu jako by tě uná­šely do fan­ta­zij­ního světa. stačí znát něko­lik plá­ten a. sla­víčka, na kte­rých jsou tyto druhé, ide­ální kame­ničky utvá­řeny v tako­vém stupni osobní…

  • předjaří

    blíží se polo­vina března a v kra­jině, do níž po krátké pře­stávce znovu, a letos možná i napo­sledy napadl sníh, se pod mdlými paprsky slunce hro­madí voda. jdeš. vysoké boty se boří místy až po kot­níky. louka vybrou­šená žacím auto­ma­tem pře­mě­něná na krátký tvrdý tráv­ník nasála všechnu tu zimní vláhu, když se zasta­víš, můžeš pozo­ro­vat, jak pra­meny zurčí…