-
Vzorec Quaid
Jednou za pár let se vracím k sci-fi a čtu si o replikovaném vědomí, o kosmických korporátech, o světě, ve kterém nejde už o nic jiného než těžit zdroje. A pokaždé mám ještě silnější pocit než minule, že jsme se přiblížili. Že už tam téměř jsme.
***
*
* -
Leden
Počasí se rychle střídá, zima zatáhla kraj příkrovem ledu. Jdu se projít do mrazivého zimního lesa. Život tu na chvíli ztichl a čeká. Celý leden je pokaždé tak nehostinný měsíc. Pozorovateli ale nemůže uniknout, že někde hluboko ve spleti větví tiše proudí míza.
***
*
* -
Co čekat od Vančury?
Debaty o ideových vrstvách literárních děl se vedou pořád. Jejich účastníci s oblibou ukazují, že díla politicky angažovaných umělců se zpronevěřují té či oné ortodoxii, a proto jim také chybí naléhavost. Když se do těchto diskuzí pouští přední osobnosti své doby, je pokaždé o co stát.
***
*
* -
Poslední dny podzimu
Co by se mělo na podzim cvičit s pravidelností a dost umanutě? Hm, asi zírání do barev studeného odpoledne. Stačí se vydat někam, kde se rozvaluje mlha, ta jemná bestie, co umí udělat svět o něco hezčí, než jaký ve skutečnosti je.
***
*
* -
Příběh černého Rimbauda
Mohamed Mbougar Sarr napsal román o tajemném africkém spisovateli T. C. Elimanovi, který v roce 1938 vydal knihu Labyrint nelidskosti. Byl to text, který ve svých čtenářích vyvolával pocit fascinace a nutil je pátrat po osudu spisovatele a po jeho díle. Sarr jejich cestu do hlubin Elimanovy historie obestavěl mozaikou nemilosrdného a krásného 20. století.
***
*
* -
Sebranka za městem
Lidé za hradbami si mysleli, že se zaopatřili na věčnost. Že mají jednou provždy postaráno o klid. Nemohli se mýlit více. Než přišel podzim, z okolních lesů se vyrojil houf otrhanců, za ním druhý. Mikuláš si jen tak nepospí, do snů mu teď poleze zdivočelá chamraď, co pořád jenom něco chce.
***
*
*