Zápisník antikváře

o mně / humna / literatura / text

  • S Vladimírem Antonovem k základům nové spirituality mahájánového člověka

    An­to­nov v před­nášce na­zvané Du­chovní cesta sou­čas­ného člo­věka (bro­žura vy­daná v roce 1991 Vol­ným sdru­že­ním Oáza Brno) tvrdí, že budd­his­mus se dělí na tři větve, z nichž lze roz­po­znat dva zá­kladní proudy: jižní a se­verní. Or­to­doxní jižní po­krývá Viet­nam, Laos, Srí Lanku nebo Ko­reu, se­verní sahá do Ti­betu, Ne­pálu, Mon­gol­ska a do ně­kte­rých ob­lastí bý­va­lého SSSR. Tato část je také…

    ***

    *
    *

  • Čechovova jiná Rus

    Ne­byl to jen Če­chov, kdo se po­ku­sil v tra­dici re­a­lis­tic­kého fi­gur­ka­ření za­chy­tit svou zemi a svůj čas na osu­dech sto­vek nej­běž­něj­ších ob­čanů car­ského Ruska. Jako spi­so­va­tel-so­ci­o­log-psy­cho­log ve­dle sebe po­sta­vil úřed­níka se sed­lá­kem, lo­kál­ního aris­to­krata po­mě­řil s gym­na­zis­tou a v krát­kých prózách svedl je­jich osudy do jed­noho dlou­hého vy­prá­vění o zemi, ve které je všechno krásné a zá­ro­veň taky dost na draka. Šlo…

    ***

    *
    *

  • Ishigurovi Neutěšenci – groteskní pohlednice z našeho světa

    Ro­mány a po­vídky an­g­lic­kého no­be­listy Ka­zua Ishi­gura (*1954) u nás roz­hodně ne­patří k ne­zná­mým, na­o­pak, už po dlouhá léta se objevují v edič­ních plá­nech čes­kých na­kla­da­telů. Ishi­gu­rova v po­řadí čtvrtá kniha, vy­daná v An­g­lii v roce 1995, se čes­kého pře­kladu dočkala te­prve mi­nulý rok; snad se na tomto zpož­dění pro­je­vil její roz­sah (český pře­klad čítá 619 stran) anebo roz­pa­čité při­jetí prózy an­g­lic­kou…

    ***

    *
    *

  • Na skok do Tibetu

    Nebe nad Lha­sou je je­di­nou do češ­tiny pře­lo­že­nou prózou čín­ského spi­so­va­tele Ninga Kchena (nar. 1959 v Pekingu). Tento rafinovaně kon­stru­o­vaný ro­mán by mohl slou­žit jako je­den z po­ve­de­ných pří­kladů kulturního pro­lí­nání li­te­rár­ních tra­dic vý­chodu s prvky zá­padní kul­tury; Kchen, který svou au­tor­skou dráhu za­čí­nal v osm­de­sá­tých le­tech jako bás­ník, na rozsáhlé ploše vy­va­žuje li­nie epic­kého vy­prá­vění moc­nou vrst­vou ob­ra­zo­vého…

    ***

    *
    *

  • Vystoupit – rozvinout – zemřít

    V bou­řích ocele Ernsta Jün­gera je non-fiction o první svě­tové válce; prav­dě­po­dobně nej­čistší po­pis tehdy ob­je­vené a na bi­tev­ních po­lích před­sta­vené vá­lečné ma­ši­né­rie. Jün­ger její pro­jevy po­znal v prv­ních li­ni­ích a po­drobně si je za­pi­so­val do svých vá­leč­ných de­níků. V bou­řích ocele je chro­no­lo­gicky zpra­co­va­ným ma­te­ri­á­lem po­dá­va­jí­cím sumu pří­znaků vá­leč­ného běs­nění, frag­men­tárně re­flek­to­va­ného v Jün­ge­ro­vých úva­hách o po­vaze války a na bo­jiš­tích de­mon­stro­va­ného…

    ***

    *
    *

  • Zulejka (nám) otevírá oči

    Řekne-li se, že se ro­mán ode­hrává ve tři­cá­tých le­tech na Si­biři a že mís­tem, kde se jeho děj ode­hrává, je gu­lag, vět­šině čte­nářů se nej­spíš vy­baví tře­bas ta­kové Ša­la­mo­vovy Ko­lym­ské po­vídky. Děj musí být po­nurý, forma by se měla blí­žit svě­dec­tví účast­níka a vy­znění textu by ne­mělo být da­leko me­mentu. Ta­kový je úzus, tak si čte­nář zvykl.…

    ***

    *
    *

**