Zápisník antikváře

Knih, na je­jichž obálce najdeme jméno Vác­lava Vo­kolka, už vy­šlo to­lik, že je snad ani nejde všechny pře­hléd­nout. Vo­ko­lek je au­tor plodný a jeho díla svým ob­sa­hem spa­dají mezi nej­růz­nější li­te­rární druhy: ka­ta­logy k vý­sta­vám, ezo­te­ricky laděné prů­vodce po Če­chách, sbírky po­ezie, me­moáry anebo ro­mány – málo toho rozhodně není. Stejně tak ši­roké je i rozpětí slov­ní­kové, umět totiž v literatuře…

Čes­ko­mo­rav­ská mys­li­vecká jed­nota (ČMMJ) uspo­řá­dala na po­čátku pro­since to­hoto roku kon­fe­renci, na níž účast­níci dis­ku­to­vali o ak­tu­ál­ním stavu ně­kte­rých pre­dá­torů v ČR a nut­nosti je­jich re­gu­lace. Hlavní té­mata byla tato: vlk, bobr a vydra. Po­kud jde o vlka obec­ného, mys­livci ar­gu­men­tují takto: do­konce roku 2017 bylo far­má­řům vy­pla­ceno od­škodné ve výši 1,4 mi­li­onu Kč a v roce 2018 byly v Ně­mecku a Pol­sku na­hlá­šeny…

Le­tos v květnu po­stří­ká­val děl­ník, jenž se při­že­nil do sta­vení No­vá­kova v Mi­le­šo­vi­cích, na dvorku hnůj. Ná­hle mu uvízla lo­pata v had­rech, a když ji vy­škubl, vy­va­lila se lid­ská lebka. Za mi­nutu měl zeť hos­po­dá­řův před se­bou pá­teř a nato půl lid­ské kostry.“ Ru­dolf Těs­no­hlí­dek sedí v soudní síni a činí do no­tesu kdoví ko­li­kerý zá­pis z pře­lí­čení. „Nejdříve byla vy­slech­nuta vdova po za­vraž­dě­ném…

An­tikva­riát je služba zvlášt­ního druhu. Jeho pro­vo­zo­va­tel od ně­koho získá starší knihu, kte­rou má pro­dat dál. To, na čem celý pro­jekt an­tikva­riát stojí, je umění na­sta­vit cenu knihy. Mys­lím, že ceny knih by se měly li­šit podle toho, k čemu jsou ur­čeny. Po­kud se jedná o sbě­ra­tel­ské ra­rity, do nichž mnozí in­ves­tují pe­níze jako do ně­ja­kého fondu,…

Prózy a di­va­delní hry Mi­chala Hvo­rec­kého patří k té části slo­ven­ské li­te­rární pro­dukci, která je do češ­tiny sou­stavně pře­vá­děna. Ne­dávno se na pul­tech ob­je­vil po­slední Hvo­rec­kého ro­mán, či, soudě dle roz­sahu zpra­co­vá­vané látky, spíše no­vela: Troll. Jak už ná­zev na­po­vídá, jde o prózu, která se velmi těsně do­týká věcí na­šeho sou­čas­ného světa. Hvo­recký se v ní po­kouší vy­kres­lit svět…

Ne­dávno vy­daný de­but praž­ské ja­pa­no­ložky Anny Cimy, na­zvaný Pro­bu­dím se na Ši­buji, vy­vo­lal velká oče­ká­vání. Snad to byla ano­tace Petra A. Bílka, snad více méně při­ta­ká­va­jící re­cenze On­dřeje Ho­ráka v Ori­en­taci Li­do­vých no­vin, snad vkusně pro­ve­dená obálka, vy­va­žu­jící už po­ně­kud únavné gra­fické ex­pe­ri­menty hos­tov­sko-pe­ci­nov­ských řad – kdoví, co všechno to­muto ro­mánu při­pra­vilo cestu k vlíd­nému při­jetí. O knize…