Antikvariát je služba zvláštního druhu. Jeho provozovatel od někoho získá starší knihu, kterou má prodat dál. To, na čem celý projekt antikvariát stojí, je umění nastavit cenu knihy. Myslím, že ceny knih by se měly lišit podle toho, k čemu jsou určeny. Pokud se jedná o sběratelské rarity, do nichž mnozí investují peníze jako do nějakého fondu, pak má cena odrážet její tržní (či obecně aukční) hodnotu. Jde-li o knihy určené primárně ke studiu, měla by se v ceně odrážet jednak výkupní cena, marže prodejce plus hledisko únosnosti pro ty, kteří takové knihy vyhledávají za účelem sebevzdělávání.
V posledních letech se mezi antikváři rozmohla jistá neřest: jeden knihu nabídne do prodeje za cenu běžnou a únosnou, druhý ji od něj odkoupí a cenu skokově navýší, klidně o dvě stě procent. Neb se mi to jen tento týden stalo už dvakrát, neváhal jsem a dotyčnému obchodníkovi napsal. A nestačil jsem se divit.
Já: Dobrý den, koukám, že jsem měl čest se zkušeným kšeftmanem. Milý pane, tohle je první a poslední kniha, kterou jsem Vám prodal. JV
On: Dobrý den, dostal jste od nás zaplaceno, kolik jste chtěl, platba proběhla předem a okamžitě, nebyly žádné jiné komplikace. Vaše chování k zákazníkovi je pro mě tedy nepochopitelné. Klidně naši další objednávku nezákonně stornujte, žalovat Vás nebudeme, nezruinuje nás to. Nicméně chtělo by to trochu pokory a zamyšlení nad tím, proč se takto chovat k někomu, kdo akceptoval Vaše podmínky.
Já: Ano, pokud se řídíte výhradně imperativem maximálního výdělku, pak se nedivím, že je pro Vás takové jednání nepochopitelné. Mně zas naopak přijde hodně mimo, že jste jako provozovatel antikvariátu ode mě pořídil knihu, jejíž cena je nastavena tak, aby si ji mohl pořídit například i student, a obratem (jen protože víte, že jde o těžko sehnatelný svazek) její cenu jednonásobně navýšil a dál s ní kšeftoval. Nezlobte se, ale takové jednání je možná v rámci tržního prostředí racionální, pokud jde ale o jiná, řekněme třebas etická pravidla prodeje, nezbývá než ho označit za chucpe.
On: Dobrý den, v tom s Vámi nesouhlasím, ale samozřejmě je to Vaše právo. Nicméně bylo by dobré to tedy zmínit v třeba v obchodních podmínkách, že jste dobročinná organizace a prodáváte pouze sociálně slabým. Já jako zákazník to nemohu vědět. Vidím, že nabízíte knihu, za kolik a jakých podmínek ji zašlete, tak si řeknu OK. Popravdě jsem se s tím u jiných antikvariátů ještě nikdy nesetkal, to že si navzájem překupujeme zboží je úplně běžné.
Já: V pořádku, myslel jsem si, že jste se s takovým jednáním nesetkal, a proto Vám taky píšu. Teď už víte, že existují i takoví lidé v branži, kteří spíše než k penězům hledí ke knihám a vzdělání. Možná staromódní, společnosti jako celku ovšem prospěšné. Už prosím z mého obchodu nic neobjednávejte v rámci svých „překupů“. S pozdravem, JV
On: Dobrý den, věřím, že nejvíce prospěšné pro společnost je generovat zisk, ale Vaši víru Vám brát nebudu. Beru na vědomí, ale možná si za týden nebudu pamatovat s kým jsem to řešil, takže kdybychom u Vás objednali, tak se prosím nezlobte a stornujete z důvodu porušení Vašich nepsaných podmínek.
K tomu snad už jen na okraj: pokud je nejzazší společenskou hodnotou „generování zisku“, pak opravdu máme problém s vlastní kulturní identitou. V oboru, který byl vždy spojen se vzděláním a distribucí informací, hledět výhradně jen ke zlatému teleti, toť vskutku likvidační praxe, účinnější než všechny dosud vynalezené dekonstrukční subverze.