An­tikva­riát je služba zvlášt­ního druhu. Jeho pro­vo­zo­va­tel od ně­koho získá starší knihu, kte­rou má pro­dat dál. To, na čem celý pro­jekt an­tikva­riát stojí, je umění na­sta­vit cenu knihy. Mys­lím, že ceny knih by se měly li­šit podle toho, k čemu jsou ur­čeny. Po­kud se jedná o sbě­ra­tel­ské ra­rity, do nichž mnozí in­ves­tují pe­níze jako do ně­ja­kého fondu, pak má cena od­rá­žet její tržní (či obecně aukční) hod­notu. Jde-li o knihy ur­čené pri­márně ke stu­diu, měla by se v ceně od­rá­žet jed­nak vý­kupní cena, marže pro­dejce plus hle­disko únos­nosti pro ty, kteří ta­kové knihy vy­hle­dá­vají za úče­lem sebevzdělávání.

V po­sled­ních le­tech se mezi an­tikváři roz­mohla jistá neřest: je­den knihu na­bídne do pro­deje za cenu běž­nou a únos­nou, druhý ji od něj od­koupí a cenu sko­kově na­výší, klidně o dvě stě pro­cent. Neb se mi to jen tento tý­den stalo už dva­krát, ne­vá­hal jsem a do­tyč­nému ob­chod­ní­kovi na­psal. A ne­sta­čil jsem se divit.

Já: Dobrý den, kou­kám, že jsem měl čest se zku­še­ným kšeftma­nem. Milý pane, to­hle je první a po­slední kniha, kte­rou jsem Vám pro­dal. JV

On: Dobrý den, do­stal jste od nás za­pla­ceno, ko­lik jste chtěl, platba pro­běhla pře­dem a oka­mžitě, ne­byly žádné jiné kom­pli­kace. Vaše cho­vání k zá­kaz­ní­kovi je pro mě tedy ne­po­cho­pi­telné. Klidně naši další ob­jed­návku ne­zá­konně stor­nujte, ža­lo­vat Vás ne­bu­deme, ne­zrui­nuje nás to. Nicméně chtělo by to tro­chu po­kory a za­myš­lení nad tím, proč se takto cho­vat k ně­komu, kdo ak­cep­to­val Vaše podmínky.

Já: Ano, po­kud se ří­díte vý­hradně im­pe­ra­ti­vem ma­xi­mál­ního vý­dělku, pak se ne­di­vím, že je pro Vás ta­kové jed­nání ne­po­cho­pi­telné. Mně zas na­o­pak při­jde hodně mimo, že jste jako pro­vo­zo­va­tel an­tikva­ri­átu ode mě po­ří­dil knihu, je­jíž cena je na­sta­vena tak, aby si ji mohl po­ří­dit na­pří­klad i stu­dent, a ob­ra­tem (jen pro­tože víte, že jde o těžko se­hna­telný sva­zek) její cenu jed­no­ná­sobně na­vý­šil a dál s ní kšef­to­val. Ne­zlobte se, ale ta­kové jed­nání je možná v rámci trž­ního pro­středí ra­ci­o­nální, po­kud jde ale o jiná, řek­něme tře­bas etická pra­vi­dla pro­deje, ne­zbývá než ho ozna­čit za chucpe.

On: Dobrý den, v tom s Vámi ne­sou­hla­sím, ale sa­mo­zřejmě je to Vaše právo. Nicméně bylo by dobré to tedy zmí­nit v třeba v ob­chod­ních pod­mín­kách, že jste dob­ro­činná or­ga­ni­zace a pro­dá­váte pouze so­ci­álně sla­bým. Já jako zá­kaz­ník to ne­mohu vě­dět. Vi­dím, že na­bí­zíte knihu, za ko­lik a ja­kých pod­mí­nek ji za­šlete, tak si řeknu OK. Po­pravdě jsem se s tím u ji­ných an­tikva­ri­átů ještě ni­kdy ne­se­tkal, to že si na­vzá­jem pře­ku­pu­jeme zboží je úplně běžné.

Já: V po­řádku, mys­lel jsem si, že jste se s ta­ko­vým jed­ná­ním ne­se­tkal, a proto Vám taky píšu. Teď už víte, že exis­tují i ta­koví lidé v branži, kteří spíše než k pe­nězům hledí ke kni­hám a vzdě­lání. Možná sta­ro­módní, spo­leč­nosti jako celku ovšem pro­spěšné. Už pro­sím z mého ob­chodu nic ne­ob­jed­ná­vejte v rámci svých „pře­kupů“. S pozdra­vem, JV

On: Dobrý den, vě­řím, že nej­více pro­spěšné pro spo­leč­nost je ge­ne­ro­vat zisk, ale Vaši víru Vám brát ne­budu. Beru na vě­domí, ale možná si za tý­den ne­budu pa­ma­to­vat s kým jsem to ře­šil, takže kdy­bychom u Vás ob­jed­nali, tak se pro­sím ne­zlobte a stor­nu­jete z dů­vodu po­ru­šení Va­šich ne­psa­ných podmínek.

K tomu snad už jen na okraj: po­kud je nej­zazší spo­le­čen­skou hod­no­tou „ge­ne­ro­vání zisku“, pak opravdu máme pro­blém s vlastní kul­turní iden­ti­tou. V oboru, který byl vždy spo­jen se vzdě­lá­ním a dis­tri­bucí in­for­mací, hle­dět vý­hradně jen ke zla­tému te­leti, toť vskutku li­kvi­dační praxe, účin­nější než všechny do­sud vy­na­le­zené de­kon­strukční subverze.