Rubrika: společnost

  • Vlastenci proti srsti

    Vlastenci proti srsti

    Scéna s ambrózií, již farář Stehlík předložil v dobré víře k obědu hraběti, může být klíčem k románu, který nás vždy učili číst jako jedno z vrcholných děl pozdního obrození. Všechno Raisovo vlastenčení zapadne před epizodkami ze života venkovanů a z hraběte, který si přidal, je jeden z hrdinů románu.

  • Tragické sebeklamy vědců

    Tragické sebeklamy vědců

    Šílené sny vědců se stávají realitou pokaždé trochu jinak, než vědci zamýšlejí. A jak by taky ne, když je realizuje člověk, člověk bestie. Je proto zcela oprávněné, když se spisovatel zeptá, kudy vedou mantinely poznání.

  • Vzorec Quaid

    Vzorec Quaid

    Jednou za pár let se vracím k sci-fi a čtu si o replikovaném vědomí, o kosmických korporátech, o světě, ve kterém nejde už o nic jiného než těžit zdroje. A pokaždé mám ještě silnější pocit než minule, že jsme se přiblížili. Že už tam téměř jsme.

  • Hermann Broch. Očarování

    Hermann Broch. Očarování

    Rakouský romanopisec a filozof Hermann Broch bývá často zmiňován jako autor velkých a komplikovaně vystavěných modernistických děl. Román Očarování mezi ně nepatří. Broch ho několikrát přepracoval a vlastně ho ani nikdy nedokončil. Právě proto příběh jednoho alpského šílenství nejspíš ocení ti čtenáři, kterým jsou jinak formální experimenty modernistů docela ukradené.

  • Zweig a dějiny člověka

    Zweig a dějiny člověka

    Hvězdné hodiny lidstva patří mezi čtenářsky nejoblíbenější knihy Stefana Zweiga. Mají v sobě něco z dobrodružné literatury a chtějí nám hodně říct o dějinách lidí. Přitom jsou příkladem dobře udělané historické fikce. Česky vyšly v několikerém vydání, aktuálně máme k dispozici nové vydání ve slovenštině. Připomeňme si literární odkaz jednoho z nejznámějších rakouských spisovatelů.

  • Vydat se naproti zlu

    Le­žela mi dlouho v po­lici kniha An­dr­zeje Stasiuka Vý­chod. Tak jsem si ji ne­dávno pře­četl a s pře­kva­pe­ním zjis­til, že je na ni ide­ální čas. Dost se totiž do­týká his­to­ric­kých před­stav a ob­razů hrůz, jež se na nás valí z vý­chodu. A nejen od­tam­tud – stačí si pus­tit te­le­vizi anebo pře­číst pár po­li­tic­kých ko­men­tářů. Jsou všu­dypří­tomné. Proč se tedy spolu se…