zápisník antikváře

o mně

/

humna

/

literatura

  • Brzké léto

    Zhurta na nás ude­řilo léto. Není tomu tak dlouho, co jsem psal o mra­zech, co jsem běhal přes dvůr s plas­ti­ko­vou bed­nou na dřevo – a najed­nou, aniž bychom se sta­čili při­pra­vit, pře­stalo sně­žit, pře­stalo pršet, vyšlo slunce a nažha­vilo stře­chy. Od rána praží do hlav, do asfaltu, do suchého lesa i do kabin auto­mo­bilů. Země jako by dostala elek­tric­kou…

    ***

    *
    *

  • Proč zrovna Magnesia Litera?

    Pře­lo­žit jazyk lite­ra­tury do jazyka tele­viz­ního vysí­lání je pro Čes­kou tele­vizi dosti nesnad­ným úko­lem. Tak nesnad­ným, že po něko­lika letech, kdy para­lelně běželo něko­lik lite­rár­ních revue, najed­nou nemáme téměř nic. Česká tele­vize ukon­čila Jas­nou řeč Josefa Chuchmy a vzá­pětí i ASAP – tomu, kdo lite­ra­turu na veřej­no­právní tele­vizi hledá, zbývá poslední jis­tota: revue Tři­statři­cettři Jana Lukeše a Jana…

    ***

    *
    *

  • Poznámky k románu, který nás zahanbil

    Jed­nou jsem na nějaké před­nášce, spo­jené s autor­ským čte­ním, pro­hlá­sil, že David Zábran­ský svým způ­so­bem patří mezi autory anga­žo­vané lite­ra­tury. Nemohl jsem tehdy tušit, že právě tento autor jed­nou napíše anga­žo­vaný román sui gene­ris a s jis­tou potmě­ši­lostí založí v našich jinak vcelku line­ár­ních tra­jek­to­ri­ích uva­žo­vání o sou­časné lite­ra­tuře mez­ník, před nímž se bude znovu zva­žo­vat směr a možná také…

    ***

    *
    *

  • Studeňanské drama

    „Dnes doví­dám se, jaké ceny a komu udě­lila Česká Aka­de­mie. Zlo­činci!“ V těchto myš­len­kách pro­žívá J. Váchal závěr lis­to­padu dru­hého váleč­ného roku. On, obdi­vo­va­tel Hit­le­ro­vých poli­tic­kých pro­jevů, trčí během války neda­leko Jičína ve Stu­deňa­nech, v jed­nom domě se smeč­kou psů, které oddaně miluje, a se ženou, již nao­pak nená­vidí. Všed­nost je to mizerná, sestá­va­jící z těch nej­oby­čej­něj­ších povin­ností, pra­vi­del­ných nákup­ních…

    ***

    *
    *

  • Drašarova cesta

    Pří­běh Josefa Jus­tina Michla, vlas­tence, dnes už asi není pří­liš dobře znám. A to i přesto, že jej belet­ris­ticky zpra­co­vala Teréza Nová­ková ve svém – bez­po­chyby nej­lep­ším – románu Dra­šar. Polič­skému rodáku Josefu Mich­lovi, členu řádu pia­ristů a sesta­vi­teli Aupl­ného lite­ra­tur­ního léto­pisu, čili, Obrazu slowes­nosti Slowa­nůw nářečj čes­kého w Čechách, na Morawě, w Uhřjch, hlo­dal v duši nepo­koj. Kato­lický kněz a peda­gog…

    ***

    *
    *

**