Zhurta na nás udeřilo léto. Není tomu tak dlouho, co jsem psal o mrazech, co jsem běhal přes dvůr s plastikovou bednou na dřevo – a najednou, aniž bychom se stačili připravit, přestalo sněžit, přestalo pršet, vyšlo slunce a nažhavilo střechy. Od rána praží do hlav, do asfaltu, do suchého lesa i do kabin automobilů.

Země jako by dostala elektrickou ránu. Vyhnala trávu do půli lýtek, stromy vybuchly tisícerým květenstvím. Lidé vyšli z domů, zbavili se bund a ze sklepů vyštrachali grilovací mašiny – Modlíkovem zavanula pečeně.

Léto udeřilo, rozdrnčely se sekačky. Maso. Okno výčepu dokořán.

Doba vegetace.