Zápisník antikváře

Jed­ním z pro­blémů li­te­ra­tury 20. sto­letí byla ne­po­chybně její spe­ci­a­li­zace. Četba knih, pů­vodně sou­vi­se­jící s roz­vo­jem vše­o­bec­ného vzdě­lání a ší­ření kul­tur­ních hod­not, se změ­nila na stu­dium textů, v uni­ver­zit­ních se­mi­ná­řích byly roz­vi­nuty slo­žité te­o­re­tické vědy, je­jichž pojmové apa­ráty se po­stupně roz­ší­řily i mezi širší čte­nář­skou obec. S roz­vo­jem kniž­ního trhu a zvy­šo­vání uni­ver­zitně vzdě­la­ných čte­nářů po­cho­pi­telně sou­vi­sely i ná­roky na au­tory li­te­rár­ních textů. Ti…

Čtu no­vi­nový člá­nek o hos­po­da­ření Čes­kých lesů a ne­můžu nad ním ne­pře­mýš­let o tom, k čemu je dnes vlastně člo­věku ro­zum. Anebo ještě ji­nak: co dnes ro­zum za­tem­ňuje, co nás ob­rací k do­bám, kdy ještě ro­zum ne­byl vy­na­le­zen a ani ne­před­lo­žen k ve­řej­nému uží­vání věcí a světa. Ro­zumu při­čí­táme mnoho roz­lič­ných úspě­chů. Ro­zum nás chrání před ne­mo­cemi, ro­zum nám umož­ňuje po­hy­bo­vat se na­příč…

Po­slední ro­mán Mag­da­lény Plat­zové na­zvaný Druhá strana ti­cha se ode­hrává ve fran­couz­ském městě L. Jeho „hr­din­kou“ je Češka Irena, matka dvou dětí, která po­malu od­růstá mla­dic­kému věku, a zá­ro­veň také man­želka Ame­ri­čana Matta, vy­soce po­sta­ve­ného ma­na­žera v kor­po­raci za­mě­řené na ze­mě­děl­ské pro­dukty. L. si k ži­votu ne­vy­brali; byli sem do­sa­zeni ve­de­ním firmy, tím­též ve­de­ním, které je od­sud po čase…

Fran­ti­šek Lan­ger si údajně vy­sle­chl ná­mět po­vídky Smrt v pís­cích bě­hem za­jetí v Rusku; pří­běh o ži­votě a smrti se nej­spíš tra­do­val po dlouhá léta a byl také ví­ce­krát za­zna­me­nán. Není divu, za­chy­cuje totiž ja­kousi zá­kladní exis­ten­ci­ální si­tu­aci, a její vy­pra­věči, vy­ba­veni zku­še­nostmi vý­chod­ních vá­lek z po­čátku mi­nu­lého sto­letí, takřka do­ko­nale vy­ci­ze­lo­vali jeho fa­buli. Udě­lali ji tak, aby její po­slu­chač či čte­nář byl ve…

Je­deš k nim přes půl re­pub­liky. Je­deš k nim tam, kde se ještě před sto lety skoro všude mlu­vilo ně­mecky. Stá­číš se z ši­roké sil­nice, pro­jíž­díš ma­lými ob­cemi, mí­jíš hrad. Ještě než jsi se do­stal ke dnu údolí, za­hléd­nul jsi pole vr­tulí, sviš­těly ve vě­tru, hu­bení pa­náci ze­ši­roka roz­přa­žení má­vají ve špici hra­nič­ního tro­jmezí. Pod nimi lesy, ko­lem…

Velká slav­nost před do­mem, ve kte­rém jsi do­spěl, shlí­žíš z jeho oken na nově opra­vené pro­stran­ství u řeky. Na pro­těj­ším břehu mocně dýmá fab­rika, z ko­mínů se valí sloupy čer­ného kouře, který se ne­roz­plývá, který nad te­bou na­o­pak vy­tváří dusný po­klop. Ko­míny, ve­dle nichž jsi kdysi vy­růs­tal. Lidé se hr­nou sem a tam, pře­chá­zejí v hlouč­cích a če­kají, až pro­pukne veselí.…