Zápisník antikváře

o mně / humna / literatura / text

Autor: jv

  • poslední román václava kahudy

    … před­chá­zelo jisté oče­ká­vání. Ka­hu­dovy před­chozí dvě knihy totiž byly pře­kva­pe­ním pro všechny ty, kteří si mys­leli, že už je au­tor bi­zar­ních no­vel a hlavně kul­tov­ního ro­mánu Houš­tina ne­může ni­jak pře­kva­pit. Byla to hlavně roz­sáhlá sonda do světa kon­spi­rač­ních te­o­rií (Vítr, tma, pří­tom­nost, 2014), ve které Ka­huda jako je­den z prv­ních uká­zal, jak může vy­pa­dat svět, v němž…

  • s kapitalismem navždy

    Kniha ame­ricko-srb­ského eko­noma Branka Mi­la­no­viće, při­ná­še­jící dů­klad­nou ana­lýzu pro­měn ka­pi­ta­lismu a spolu s ní i po­kus zma­po­vat pa­ra­lelně exis­tu­jící typy ka­pi­ta­lismu (Nic než ka­pi­ta­lis­mus. Bu­douc­nost sys­tému, který vládne světu, Praha 2022), je uži­tečná všem, kteří chtějí sou­časný eko­no­micko-spo­le­čen­ský re­žim na­hléd­nout jako to­tální, uza­vřené ře­šení, které podle au­tora knihy nemá a nej­spíš ani ne­bude mít al­ter­na­tivu – pouze va­ri­anty, které…

  • homo gigerian

    když se ohléd­neme za dí­lem hanse ru­dolfa gi­gera, je­hož první prů­niky na­příč ev­rop­skou avant­gar­dou jsou už dnes starší pa­de­sáti let, na­jdeme po­zo­ru­hodně kon­cen­t­ro­va­nou snahu vy­já­d­řit to pod­statné, co se ve spo­leč­nosti a její kul­tuře v po­sled­ních de­se­ti­le­tích ode­hrává a co nej­spíš bude i v bu­doucnu ob­jek­tem zájmu všech těch, kdo se po­kouší po­su­nout hra­nice lid­ské exis­tence na no­vou úro­veň. jeho…

  • když se voda z lesa

    ob­chá­zíš ryb­ník, u kte­rého stojí dře­věná chata dlouhá jako nudle. bíle na­třené oke­nice proti vodní ploše v pra­vi­del­ném rastru, skoro by ses ptal, kde se v to­mhle kraji vzala stavba v de­tailu při­po­mí­na­jící třeba letní pře­vlé­kárny na li­to­myšl­ském kou­pa­lišti. ještě je pří­liš chladno na to, abys tam šel a ob­jed­nal si pivo, za­tím je za okny tma a ko­lem jdou osa­mělí…

  • julišova pohledná poezie

    jsou kra­jiny přesné, po kte­rých cho­díme a o nichž poté i čteme; ve­dle nich pak exis­tují kra­jiny do­mnělé. ty mo­hou vzni­kat mnoha způ­soby, je­den z nich v prů­běhu 50. a 60. let mi­nu­lého sto­letí vy­mys­lel a k do­ko­na­losti při­vedl se­ve­ro­český bás­ník emil ju­liš. jeho po­hoří z texů, jeho pro­lákliny a vodní dravé proudy se ro­dily z nad­šení pro ex­pe­ri­ment, volně k tra­dici avant­gard­ních umě­lec­kých vý­bojů. a sa­mo­zřejmě že také v roz­tržce s teh­dejší…

  • z kameniček do poličky

    u nich v ka­me­nič­kách. může se stát, že ti ka­me­ničky a je­jich okolí bu­dou od za­čátku při­pa­dat jako země, jež je z pod­staty cizí, je­jich. všechny ty tůně, zbytky sněhu, anebo or­vané stromy z pod­zimu jako by tě uná­šely do fan­ta­zij­ního světa. stačí znát ně­ko­lik plá­ten a. sla­víčka, na kte­rých jsou tyto druhé, ide­ální ka­me­ničky utvá­řeny v ta­ko­vém stupni osobní…