Zápisník antikváře

Le­tos v květnu po­stří­ká­val děl­ník, jenž se při­že­nil do sta­vení No­vá­kova v Mi­le­šo­vi­cích, na dvorku hnůj. Ná­hle mu uvízla lo­pata v had­rech, a když ji vy­škubl, vy­va­lila se lid­ská lebka. Za mi­nutu měl zeť hos­po­dá­řův před se­bou pá­teř a nato půl lid­ské kostry.“ Ru­dolf Těs­no­hlí­dek sedí v soudní síni a činí do no­tesu kdoví ko­li­kerý zá­pis z pře­lí­čení. „Nejdříve byla vy­slech­nuta vdova po za­vraž­dě­ném…

An­tikva­riát je služba zvlášt­ního druhu. Jeho pro­vo­zo­va­tel od ně­koho získá starší knihu, kte­rou má pro­dat dál. To, na čem celý pro­jekt an­tikva­riát stojí, je umění na­sta­vit cenu knihy. Mys­lím, že ceny knih by se měly li­šit podle toho, k čemu jsou ur­čeny. Po­kud se jedná o sbě­ra­tel­ské ra­rity, do nichž mnozí in­ves­tují pe­níze jako do ně­ja­kého fondu,…

Prózy a di­va­delní hry Mi­chala Hvo­rec­kého patří k té části slo­ven­ské li­te­rární pro­dukci, která je do češ­tiny sou­stavně pře­vá­děna. Ne­dávno se na pul­tech ob­je­vil po­slední Hvo­rec­kého ro­mán, či, soudě dle roz­sahu zpra­co­vá­vané látky, spíše no­vela: Troll. Jak už ná­zev na­po­vídá, jde o prózu, která se velmi těsně do­týká věcí na­šeho sou­čas­ného světa. Hvo­recký se v ní po­kouší vy­kres­lit svět…

Ne­dávno vy­daný de­but praž­ské ja­pa­no­ložky Anny Cimy, na­zvaný Pro­bu­dím se na Ši­buji, vy­vo­lal velká oče­ká­vání. Snad to byla ano­tace Petra A. Bílka, snad více méně při­ta­ká­va­jící re­cenze On­dřeje Ho­ráka v Ori­en­taci Li­do­vých no­vin, snad vkusně pro­ve­dená obálka, vy­va­žu­jící už po­ně­kud únavné gra­fické ex­pe­ri­menty hos­tov­sko-pe­ci­nov­ských řad – kdoví, co všechno to­muto ro­mánu při­pra­vilo cestu k vlíd­nému při­jetí. O knize…

Vra­cet se po čtvrt­sto­letí ke Ka­hu­dově Ba­zi­lišku je jako na­hlí­žet do ži­vého, roz­váš­ně­ného mu­zea. Po­čá­tek de­va­de­sá­tých let a na scéně se ob­je­vuje text, je­hož funkce je mimo jiné i velmi ča­sová: bru­ta­lista Sle­zák, ně­kdejší do­zorce z Já­chy­mova, jeho zví­řátko a dok­torka Eva se na­vzá­jem před­há­nějí, kdo ještě sil­něji vy­bi­čuje svou touhu, kdo ji na­krmí tím nej­ne­mož­něj­ším ovo­cem. Na ně­ko­lika málo…

Jed­ním z pro­blémů li­te­ra­tury 20. sto­letí byla ne­po­chybně její spe­ci­a­li­zace. Četba knih, pů­vodně sou­vi­se­jící s roz­vo­jem vše­o­bec­ného vzdě­lání a ší­ření kul­tur­ních hod­not, se změ­nila na stu­dium textů, v uni­ver­zit­ních se­mi­ná­řích byly roz­vi­nuty slo­žité te­o­re­tické vědy, je­jichž pojmové apa­ráty se po­stupně roz­ší­řily i mezi širší čte­nář­skou obec. S roz­vo­jem kniž­ního trhu a zvy­šo­vání uni­ver­zitně vzdě­la­ných čte­nářů po­cho­pi­telně sou­vi­sely i ná­roky na au­tory li­te­rár­ních textů. Ti…