Čínský zázrak

Tak jak se pozornost nyní upírá k Číně jako k zemi, jejíž vláda dlouhodobě potlačuje svobodu slova, je nutné připomenout, že ne všechny knihy, které byly v Číně vydány, a ne všichni autoři, kteří v Číně psali, jsou jen stranicky prověřenými intelektuály. Příkladem čínského spisovatele, který si prošel velmi složitou cestou vydobývání svobody projevu, je Jen Lien-kche (*1958). Jeho romány patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co bylo v posledních desetiletích v Asii vydáno – už jen proto, že Lien-kche si vynalezl vlastní poetiku „mytorealismu“ a jejím prostřednictvím zobrazil velmi problematické dějiny čínského venkova, své zkušenosti z Čínské lidové armády, důsledky kulturní revoluce atd. atd.

Jeho knihy způsobily řadu kontroverzí, Lien-kche musel některé z nich publikovat na Taiwanu nebo ve svobodném Hongkongu – tam také Lien-kche nyní působí jako profesor literatury.

U nás vyšly dvě jeho knihy. Za pozornost stojí především rozsáhlý román Rozpukov, bravurně napsaný příběh o jedné čínské vesnici, která se díky hospodářské expanzi stala mnohamilionovým moderním městem. Co je ovšem důležité, tento příběh o překotném vývoji zároveň ukazuje na nemoci, které se rozlézají (nejen) v čínské společnosti: cynismus, bezohlednost, korupce. Na vylíčení absurdních poměrů ve své zemi Lien-kche uplatnil to, co umí nejlépe: stavět svého vypravěče někam na půl cesty mezi realitu a naprosto ulítlou fantazijní konstrukci. To co tu vzniká, je reálnější než skutečnost sama, je to intuitivní a oprávněný pohled na svět, který se vymkl vší míře.

Jak píše překladatelka Lien-kcheova románu: „V tomto smyslu je Jenův román mimořádným uměleckým svědectvím pro dobu, v níž začíná hrát Čína z globálního pohledu dominantní roli.“

Vydalo nakladatelství Verzone v roce 2016, 493 stran, přeložila Zuzana Li.

Rubriky: Četba | Napsat komentář

Démon v nás

Těžko se v těchto dnech odhlíží od politického dění. Posuny v Maďarsku směrem k diktatuře, pokusný výstřel ministra obrany Metnara, uzavírání hranic a další – to vše si žádá pozornost a pak také adekvátní četbu textů, které svědčí o podobných bitvách svedených v nedávné minulosti. Začněme pro tentokrát citátem: „Masy jsou válkou vyčerpané, otřesené a chvějí se před další pohromou. Dám jim perspektivu, naleju jim optimismu, dodám jistoty. Mohou se zachránit, když chtějí, ale jenom organizovaně, mou metodou. Podmínkou je ještě větší disciplína. Disciplína, která není jenom v činnosti jako v bývalých armádách, nýbrž stálá a trvalá disciplína i v myšlení a v cítění, v bdělém stavu právě tak jako ve spánku, ve snech a touhách, u stolu i v posteli.“

Démon souhlasu Dominika Tatarky vyšel v roce 1956. Tehdy se začaly sčítat škody po době stalinistické diktatury – a Tatarka byl jedním z prvních odvážných, který se postavil dopředu a formou grotesky ukázal, co všechno se má stát minulostí. Výsledek byl zřejmý: „Souhlas a souhlasení až do úplného zblbnutí, to je nejdelší cesta k poznání pravdy.“ Vracím se k Tatarkovi s tím, že výsledky jeho práce jsou stále aktuální a že Démon souhlasu nepřišel ani po šedesáti letech o jediný chlup své váhy.

Rubriky: Četba | Napsat komentář

Trochu hrůzy z osvědčených zdrojů

„Syn otce lehkomyslného a matky slabé a sensitivní, byl vychováván u pedantického strýce.“ Tak začíná heslo v Ottově slovníku naučném věnované německému básníkovi první poloviny 19. století E. T. A. Hoffmannovi. Tomuto slavnému literátu se podařilo dobýt vrchní příčky společenského života, jeho díla se dodnes čtou – už jsem pár jeho knih balil a odnášel na poštu. Je skoro pravidlem, že k Hoffmannovi nechá si čtenář přibalit jiné skvostné kousky, jasný ukazatel toho, že v určitých kruzích patří Hoffmannovy texty dodnes ke zlatému fondu. Snad právě proto, že jejich autor byl synem otce lehkomyslného a matky slabé a sensitivní…

Hoffmann skončil jako mnoho jiných romantiků. Dlouhé noční vinárenské pijatyky se střídaly s horečnatým vypětím tvůrčí vůle, předčasnou smrt si Hoff. pojistil syfilidou. Právě ale během této neřízené autodestrukce Hoffmann vynalezl jedinečný styl kombinující německy precizní rozum osvícence s děsivým vizionářstvím rozháraného blouznivce, který vidí daleko za hranice smrti. Skoro bych řekl, že chce-li se někdo opravdu bát, ať si strach z chřipky naředí tímhle léty osvědčeným koncentrátem.

Momentálně jsou některé Hoffmannovy povídky vystaveny k poslechu v archivu ČRo3 Vltava.

https://vltava.rozhlas.cz/e-t-a-hoffmann-don-juan-a-dalsi-fantasticke-povidky-8166799

Rubriky: Četba | Napsat komentář