Zápisník antikváře

o mně / humna / literatura / text

  • Co s Rabelaisem v dobách uměřenosti a realismu?

    Už jsem o tom psal jinde: s vel­kým za­lí­be­ním jsem pře­četl nové vy­dání Pan­tagru­ela pře­lo­žené Pa­tri­kem Ou­řed­ní­kem. Ta­hle zvláštní směs sa­ti­ricky za­bar­ve­ných slov­níků, kom­bi­nu­jí­cích vy­soké styly s li­do­vými po­ře­ka­dly a prů­raz­nými vul­ga­rismy, se v ak­tu­a­li­zo­va­ném ja­zy­ko­vém pro­ve­dení ob­je­vuje v tu nej­lepší dobu. His­to­rie Ra­be­lai­sova Pan­tagru­ela je je­di­nečná: po­prvé ho au­tor vy­dal ve svých (asi) pa­de­sáti le­tech v roce 1532, a kniha, na­va­zu­jící na tehdy…

    ***

    *
    *

  • jaro. i na vysočině.

    po­každé to trvá déle než ve městě, ale taky se do­čkáš. při­jde den, kdy se ráno pro­bu­díš a pře­kvapí tě jemný ze­lený tón. je všude, na skří­ních, na stropě i na vě­cech, a nej­víc sa­mo­zřejmě venku za ok­nem. to se keře i hru­šeň pro­braly k ži­votu. Ne­bude to dlouho tr­vat a za­hrada bude ze­lená celá. bě­hem ně­ko­lika dní vy­bují hradba listí…

    ***

    *
    *

  • mrtvoly vysedávají po lesích

    Stává se to zřídka: au­tor, který za­čal psát před sto pa­de­sáti lety a ve své době byl veskrze po­va­žo­ván za před­ního li­te­ráta, účast­níka tehdy pro­slu­lých kul­tur­ních sa­lónů, v pro­mě­nách času spolu s mnoha dal­šími do­cela za­padl a jeho kdysi často čtené dílo dnes už ni­kdo ne­recykluje ani z an­tikvár­ních ba­ná­no­vek. A na­jed­nou, po dlou­hých de­se­ti­le­tích, je zno­vu­ob­je­ven a vy­dán. Nota bene vy­dán v úplně…

    ***

    *
    *

  • za humna a pak ještě o kus dál

    je ko­nec února, a tak tro­chu už před­jaří. od rána doma ně­čím lis­tu­ješ a vlastně tak tro­chu če­káš, až se ho­diny pře­houp­nou přes po­ledne, až se slunce vy­svítí, to tře­bas na chvíli vy­jdeš na za­hradu a po­sto­jíš nad ne­dávno vy­kvet­lými sně­žen­kami. je dlouhá ne­děle, zů­stal jsi na pár dní v domě sám.  a pak, v pozd­ním od­po­ledni vy­chá­zíš, ob­krou­žíš svá…

    ***

    *
    *

  • pustina nad prosečí

    na oblém kopci ne­da­leko pro­seče, v půlce února, kdysi chlouba au­to­mo­bi­lo­vého prů­myslu, teď vrak, vy­ku­chaný a po­sta­vený na vy­so­kých špal­cích. nej­spíš tu už stojí ce­lou řadu let a jeho ml­čení je to­též jako ml­čení rázu dřeva, o které se zdán­livě opírá. pre­pa­ro­va­nými svět­lo­mety hledí na stráně, jež běží do dálky a po­malu se sva­žují ně­kam k vy­so­kému mýtu. auto a jeho ohrada,…

    ***

    *
    *

  • poslední román václava kahudy

    … před­chá­zelo jisté oče­ká­vání. Ka­hu­dovy před­chozí dvě knihy totiž byly pře­kva­pe­ním pro všechny ty, kteří si mys­leli, že už je au­tor bi­zar­ních no­vel a hlavně kul­tov­ního ro­mánu Houš­tina ne­může ni­jak pře­kva­pit. Byla to hlavně roz­sáhlá sonda do světa kon­spi­rač­ních te­o­rií (Vítr, tma, pří­tom­nost, 2014), ve které Ka­huda jako je­den z prv­ních uká­zal, jak může vy­pa­dat svět, v němž…

    ***

    *
    *

**