Zápisník antikváře

o mně

/

humna

/

literatura

  • za humna a pak ještě o kus dál

    je ko­nec února, a tak tro­chu už před­jaří. od rána doma ně­čím lis­tu­ješ a vlastně tak tro­chu če­káš, až se ho­diny pře­houp­nou přes po­ledne, až se slunce vy­svítí, to tře­bas na chvíli vy­jdeš na za­hradu a po­sto­jíš nad ne­dávno vy­kvet­lými sně­žen­kami. je dlouhá ne­děle, zů­stal jsi na pár dní v domě sám.  a pak, v pozd­ním od­po­ledni vy­chá­zíš, ob­krou­žíš svá…

    ***

    *
    *

  • pustina nad prosečí

    na oblém kopci ne­da­leko pro­seče, v půlce února, kdysi chlouba au­to­mo­bi­lo­vého prů­myslu, teď vrak, vy­ku­chaný a po­sta­vený na vy­so­kých špal­cích. nej­spíš tu už stojí ce­lou řadu let a jeho ml­čení je to­též jako ml­čení rázu dřeva, o které se zdán­livě opírá. pre­pa­ro­va­nými svět­lo­mety hledí na stráně, jež běží do dálky a po­malu se sva­žují ně­kam k vy­so­kému mýtu. auto a jeho ohrada,…

    ***

    *
    *

  • poslední román václava kahudy

    … před­chá­zelo jisté oče­ká­vání. Ka­hu­dovy před­chozí dvě knihy totiž byly pře­kva­pe­ním pro všechny ty, kteří si mys­leli, že už je au­tor bi­zar­ních no­vel a hlavně kul­tov­ního ro­mánu Houš­tina ne­může ni­jak pře­kva­pit. Byla to hlavně roz­sáhlá sonda do světa kon­spi­rač­ních te­o­rií (Vítr, tma, pří­tom­nost, 2014), ve které Ka­huda jako je­den z prv­ních uká­zal, jak může vy­pa­dat svět, v němž…

    ***

    *
    *

  • s kapitalismem navždy

    Kniha ame­ricko-srb­ského eko­noma Branka Mi­la­no­viće, při­ná­še­jící dů­klad­nou ana­lýzu pro­měn ka­pi­ta­lismu a spolu s ní i po­kus zma­po­vat pa­ra­lelně exis­tu­jící typy ka­pi­ta­lismu (Nic než ka­pi­ta­lis­mus. Bu­douc­nost sys­tému, který vládne světu, Praha 2022), je uži­tečná všem, kteří chtějí sou­časný eko­no­micko-spo­le­čen­ský re­žim na­hléd­nout jako to­tální, uza­vřené ře­šení, které podle au­tora knihy nemá a nej­spíš ani ne­bude mít al­ter­na­tivu – pouze va­ri­anty, které…

    ***

    *
    *

  • homo gigerian

    když se ohléd­neme za dí­lem hanse ru­dolfa gi­gera, je­hož první prů­niky na­příč ev­rop­skou avant­gar­dou jsou už dnes starší pa­de­sáti let, na­jdeme po­zo­ru­hodně kon­cen­t­ro­va­nou snahu vy­já­d­řit to pod­statné, co se ve spo­leč­nosti a její kul­tuře v po­sled­ních de­se­ti­le­tích ode­hrává a co nej­spíš bude i v bu­doucnu ob­jek­tem zájmu všech těch, kdo se po­kouší po­su­nout hra­nice lid­ské exis­tence na no­vou úro­veň. jeho…

    ***

    *
    *

  • když se voda z lesa

    ob­chá­zíš ryb­ník, u kte­rého stojí dře­věná chata dlouhá jako nudle. bíle na­třené oke­nice proti vodní ploše v pra­vi­del­ném rastru, skoro by ses ptal, kde se v to­mhle kraji vzala stavba v de­tailu při­po­mí­na­jící třeba letní pře­vlé­kárny na li­to­myšl­ském kou­pa­lišti. ještě je pří­liš chladno na to, abys tam šel a ob­jed­nal si pivo, za­tím je za okny tma a ko­lem jdou osa­mělí…

    ***

    *
    *

**