Zápisník antikváře

Ne­dávno vy­daný de­but praž­ské ja­pa­no­ložky Anny Cimy, na­zvaný Pro­bu­dím se na Ši­buji, vy­vo­lal velká oče­ká­vání. Snad to byla ano­tace Petra A. Bílka, snad více méně při­ta­ká­va­jící re­cenze On­dřeje Ho­ráka v Ori­en­taci Li­do­vých no­vin, snad vkusně pro­ve­dená obálka, vy­va­žu­jící už po­ně­kud únavné gra­fické ex­pe­ri­menty hos­tov­sko-pe­ci­nov­ských řad – kdoví, co všechno to­muto ro­mánu při­pra­vilo cestu k vlíd­nému při­jetí. O knize…

Vra­cet se po čtvrt­sto­letí ke Ka­hu­dově Ba­zi­lišku je jako na­hlí­žet do ži­vého, roz­váš­ně­ného mu­zea. Po­čá­tek de­va­de­sá­tých let a na scéně se ob­je­vuje text, je­hož funkce je mimo jiné i velmi ča­sová: bru­ta­lista Sle­zák, ně­kdejší do­zorce z Já­chy­mova, jeho zví­řátko a dok­torka Eva se na­vzá­jem před­há­nějí, kdo ještě sil­něji vy­bi­čuje svou touhu, kdo ji na­krmí tím nej­ne­mož­něj­ším ovo­cem. Na ně­ko­lika málo…

Jed­ním z pro­blémů li­te­ra­tury 20. sto­letí byla ne­po­chybně její spe­ci­a­li­zace. Četba knih, pů­vodně sou­vi­se­jící s roz­vo­jem vše­o­bec­ného vzdě­lání a ší­ření kul­tur­ních hod­not, se změ­nila na stu­dium textů, v uni­ver­zit­ních se­mi­ná­řích byly roz­vi­nuty slo­žité te­o­re­tické vědy, je­jichž pojmové apa­ráty se po­stupně roz­ší­řily i mezi širší čte­nář­skou obec. S roz­vo­jem kniž­ního trhu a zvy­šo­vání uni­ver­zitně vzdě­la­ných čte­nářů po­cho­pi­telně sou­vi­sely i ná­roky na au­tory li­te­rár­ních textů. Ti…

Čtu no­vi­nový člá­nek o hos­po­da­ření Čes­kých lesů a ne­můžu nad ním ne­pře­mýš­let o tom, k čemu je dnes vlastně člo­věku ro­zum. Anebo ještě ji­nak: co dnes ro­zum za­tem­ňuje, co nás ob­rací k do­bám, kdy ještě ro­zum ne­byl vy­na­le­zen a ani ne­před­lo­žen k ve­řej­nému uží­vání věcí a světa. Ro­zumu při­čí­táme mnoho roz­lič­ných úspě­chů. Ro­zum nás chrání před ne­mo­cemi, ro­zum nám umož­ňuje po­hy­bo­vat se na­příč…

Po­slední ro­mán Mag­da­lény Plat­zové na­zvaný Druhá strana ti­cha se ode­hrává ve fran­couz­ském městě L. Jeho „hr­din­kou“ je Češka Irena, matka dvou dětí, která po­malu od­růstá mla­dic­kému věku, a zá­ro­veň také man­želka Ame­ri­čana Matta, vy­soce po­sta­ve­ného ma­na­žera v kor­po­raci za­mě­řené na ze­mě­děl­ské pro­dukty. L. si k ži­votu ne­vy­brali; byli sem do­sa­zeni ve­de­ním firmy, tím­též ve­de­ním, které je od­sud po čase…

Fran­ti­šek Lan­ger si údajně vy­sle­chl ná­mět po­vídky Smrt v pís­cích bě­hem za­jetí v Rusku; pří­běh o ži­votě a smrti se nej­spíš tra­do­val po dlouhá léta a byl také ví­ce­krát za­zna­me­nán. Není divu, za­chy­cuje totiž ja­kousi zá­kladní exis­ten­ci­ální si­tu­aci, a její vy­pra­věči, vy­ba­veni zku­še­nostmi vý­chod­ních vá­lek z po­čátku mi­nu­lého sto­letí, takřka do­ko­nale vy­ci­ze­lo­vali jeho fa­buli. Udě­lali ji tak, aby její po­slu­chač či čte­nář byl ve…