Zápisník antikváře

blíží se po­lo­vina března a v kra­jině, do níž po krátké pře­stávce znovu, a le­tos možná i na­po­sledy na­padl sníh, se pod mdlými pa­prsky slunce hro­madí voda. jdeš. vy­soké boty se boří místy až po kot­níky. louka vy­brou­šená ža­cím au­to­ma­tem pře­mě­něná na krátký tvrdý tráv­ník na­sála všechnu tu zimní vláhu, když se za­sta­víš, mů­žeš po­zo­ro­vat, jak pra­meny zurčí ko­lem drnů, sté­kají…