Nebe nad Lhasou je jedinou do češtiny přeloženou prózou čínského spisovatele Ninga Kchena (nar. 1959 v Pekingu). Tento rafinovaně konstruovaný román by mohl sloužit jako jeden z povedených příkladů kulturního prolínání literárních tradic východu s prvky západní kultury; Kchen, který svou autorskou dráhu začínal v osmdesátých letech jako básník, na rozsáhlé ploše vyvažuje linie epického vyprávění mocnou vrstvou obrazového vnímání světa, a svůj román staví v jejich rovnovážné, pozoruhodně stabilní poloze. Obrazy krajiny východu tu nevytváří jen jakési ozdobné reliéfy, vnějšně přilepené k námětu jinak čistě epické prózy, ale jako by vycházejí odněkud z dějin čínské literatury a stávají se součástí západního moderního uměleckého díla. Kchenův román tak můžeme zařadit mezi ten typ literatury, který zůstává propojen s díly básníků-předchůdců, stejně tak jej ale nelze vnímat bez zkušenosti současné literární tvorby.
Protagonistou Kchenova románu je Wang Mo-ťie, mladý čínský filosof, který po událostech na Náměstí nebeského klidu odešel do Tibetu načerpat životní zkušenosti a ponechat svůj dosavadní život v Pekingu osobní minulosti. Stane se učitelem v malé tibetské škole a seznámí se s místními lidmi, mimo jiné i buddhistickým mnichem Matthieuem. Ten se zde ocitl z podobných pohnutek jako Wang; odešel od své kariéry na západních univerzitách, aby zbytek svého života prožil v ústraní horského kláštera. S Matthieuem je pak přímo propojena i postava jeho otce, francouzského profesora filosofie; profesor Revel se má později stát Wangovi učitelem a jejich společné intelektuální hledání podkladem k mezikulturní diskuzi východní a západní filosofické tradice. Nebe nad Lhasou tematicky propojuje klíčové otázky s existenciálním sebeohledáním jednotlivých postav a navazováním křehkých mezilidských vztahů. V tomto smyslu je Kchen dědicem meditativně orientovaných spisovatelů, třebaže i tu se projevuje zřejmá aktualizační strategie vypravěče: Kchen se nebojí klást do souvislostí témata filosofických disputací s projevy (v Číně i Tibetu) problematické BDSM sexuality. Duchovní cvičení se tak díky této polarizaci ocitají v těsném sousedství s pasážemi, které vyvolávají velmi přitažlivé pocity vzrušení i studu. Pokud si někdo myslí, že čínská literatura vydávaná v oficiálních čínských nakladatelstvích musí nutně připomínat díla našich padesátých let, nechť se nechá Kchenem šokovat – realita je jako obvykle o dost barvitější.
Kchen v druhé polovině 80. let strávil několik let v Tibetu a jeho kniha je proto do značné míry i záznamem vlastní zkušenosti; to je znát zejména při líčení reálií, zejména pak Wangovy dlouhé cesty na nejvyšší místa země. Je proto i klíčem k pochopení postoje moderního Číňana, který přichází na tibetský venkov, aby se zde setkal s tisíciletou tradicí a svérázem vysokohorského venkovana. Obraz Tibetu tu má daleko do kolorované pohlednice, a nepodobá se ani tendenčním představám o hrdé zemi vzpouzející se kulturnímu tlaku okupační velmoci. Když si k Nebi nad Lhasou přečtete Zápisky z Tibetu tamní básnířky Cchering Özer (také vydáno ve Verzone), překvapí vás, jak civilní mohou obrazy země, jež je jednou půlkou světa považována téměř za říši duchovně výjimečného lidu. A ačkoli Kchen se zřejmou úctou líčí věci buddhistického kultu, skutečnost za zdmi kláštera dokázal zpodobit s chladnou přesností a hlubokým srdečným pochopením pro ty, kteří v této zemi žijí.
Ning Kchen – Nebe nad Lhasou. Verzone, edice Xin, přeložila Zuzana Li, Praha 2018, 441 s.