Zápisník antikváře

na oblém kopci ne­da­leko pro­seče, v půlce února, kdysi chlouba au­to­mo­bi­lo­vého prů­myslu, teď vrak, vy­ku­chaný a po­sta­vený na vy­so­kých špal­cích. nej­spíš tu už stojí ce­lou řadu let a jeho ml­čení je to­též jako ml­čení rázu dřeva, o které se zdán­livě opírá. pre­pa­ro­va­nými svět­lo­mety hledí na stráně, jež běží do dálky a po­malu se sva­žují ně­kam k vy­so­kému mýtu. auto a jeho ohrada,…