Zápisník antikváře

o mně

/

humna

/

literatura

  • Vystoupit – rozvinout – zemřít

    V bou­řích ocele Ernsta Jün­gera je non-fiction o první svě­tové válce; prav­dě­po­dobně nej­čistší po­pis tehdy ob­je­vené a na bi­tev­ních po­lích před­sta­vené vá­lečné ma­ši­né­rie. Jün­ger její pro­jevy po­znal v prv­ních li­ni­ích a po­drobně si je za­pi­so­val do svých vá­leč­ných de­níků. V bou­řích ocele je chro­no­lo­gicky zpra­co­va­ným ma­te­ri­á­lem po­dá­va­jí­cím sumu pří­znaků vá­leč­ného běs­nění, frag­men­tárně re­flek­to­va­ného v Jün­ge­ro­vých úva­hách o po­vaze války a na bo­jiš­tích de­mon­stro­va­ného…

    ***

    *
    *

  • Zulejka (nám) otevírá oči

    Řekne-li se, že se ro­mán ode­hrává ve tři­cá­tých le­tech na Si­biři a že mís­tem, kde se jeho děj ode­hrává, je gu­lag, vět­šině čte­nářů se nej­spíš vy­baví tře­bas ta­kové Ša­la­mo­vovy Ko­lym­ské po­vídky. Děj musí být po­nurý, forma by se měla blí­žit svě­dec­tví účast­níka a vy­znění textu by ne­mělo být da­leko me­mentu. Ta­kový je úzus, tak si čte­nář zvykl.…

    ***

    *
    *

  • Čínský zázrak

    Tak jak se po­zor­nost nyní upírá k Číně jako k zemi, je­jíž vláda dlou­ho­době po­tla­čuje svo­bodu slova, je nutné při­po­me­nout, že ne všechny knihy, které byly v Číně vy­dány, a ne všichni au­toři, kteří v Číně psali, jsou jen stra­nicky pro­vě­ře­nými in­te­lek­tu­ály. Pří­kla­dem čín­ského spisovatele, který si pro­šel velmi slo­ži­tou ces­tou vy­do­bý­vání svo­body pro­jevu, je Jen Lien-kche (*1958). Jeho ro­mány patří…

    ***

    *
    *

  • Démon v nás

    Těžko se v těchto dnech od­hlíží od po­li­tic­kého dění. Po­suny v Ma­ďar­sku smě­rem k dik­ta­tuře, po­kusný vý­střel mi­nis­tra obrany Met­nara, uza­ví­rání hra­nic a další – to vše si žádá po­zor­nost a pak také ade­kvátní četbu textů, které svědčí o po­dob­ných bitvách sve­de­ných v nedávné mi­nu­losti. Za­čněme pro ten­to­krát ci­tá­tem: „Masy jsou vál­kou vy­čer­pané, otřesené a chvějí se před další po­hro­mou. Dám jim per­spek­tivu, na­leju…

    ***

    *
    *

  • Trochu hrůzy z osvědčených zdrojů

    „Syn otce leh­ko­my­sl­ného a matky slabé a sensi­tivní, byl vy­cho­vá­ván u pe­dan­tic­kého strýce.“ Tak za­číná heslo v Ot­tově slov­níku na­uč­ném vě­no­vané ně­mec­kému bás­ní­kovi první po­lo­viny 19. sto­letí E. T. A. Ho­f­f­man­novi. To­muto slav­nému li­te­rátu se po­da­řilo do­být vrchní příčky spo­le­čen­ského ži­vota, jeho díla se dodnes čtou – už jsem pár jeho knih ba­lil a od­ná­šel na poštu. Je skoro pra­vi­dlem, že…

    ***

    *
    *

  • Nicotný hrdina přitakává nové Evropě

    Ev­ropa rovná se krize. Krize po­li­tická, krize vzdělávání, krize iden­tity, krize man­žel­ských vztahů a kdo­ví­jaká další. Společenská zá­važ­nost li­te­rár­ního textu by se dala mě­řit podle míry au­to­rovy schopnosti ně­kte­rou z těchto krizí zob­ra­zit. Ně­kte­rou, anebo rov­nou všechny, zá­leží pouze na schop­nosti vi­dět pro­blémy v sou­vis­losti a uvě­do­mo­vat si, že ně­kde pod zjev­nými pro­blémy je ukryt je­jich spo­lečný jmenovatel. Co udě­lal Mi­chel…

    ***

    *
    *

**