Tak jak se pozornost nyní upírá k Číně jako k zemi, jejíž vláda dlouhodobě potlačuje svobodu slova, je nutné připomenout, že ne všechny knihy, které byly v Číně vydány, a ne všichni autoři, kteří v Číně psali, jsou jen stranicky prověřenými intelektuály. Příkladem čínského spisovatele, který si prošel velmi složitou cestou vydobývání svobody projevu, je Jen Lien-kche (*1958). Jeho romány patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co bylo v posledních desetiletích v Asii vydáno – už jen proto, že Lien-kche si vynalezl vlastní poetiku „mytorealismu“ a jejím prostřednictvím zobrazil velmi problematické dějiny čínského venkova, své zkušenosti z Čínské lidové armády, důsledky kulturní revoluce atd. atd.
Jeho knihy způsobily řadu kontroverzí, Lien-kche musel některé z nich publikovat na Taiwanu nebo ve svobodném Hongkongu – tam také Lien-kche nyní působí jako profesor literatury.
U nás vyšly dvě jeho knihy. Za pozornost stojí především rozsáhlý román Rozpukov, bravurně napsaný příběh o jedné čínské vesnici, která se díky hospodářské expanzi stala mnohamilionovým moderním městem. Co je ovšem důležité, tento příběh o překotném vývoji zároveň ukazuje na nemoci, které se rozlézají (nejen) v čínské společnosti: cynismus, bezohlednost, korupce. Na vylíčení absurdních poměrů ve své zemi Lien-kche uplatnil to, co umí nejlépe: stavět svého vypravěče někam na půl cesty mezi realitu a naprosto ulítlou fantazijní konstrukci. To co tu vzniká, je reálnější než skutečnost sama, je to intuitivní a oprávněný pohled na svět, který se vymkl vší míře.
Jak píše překladatelka Lien-kcheova románu: „V tomto smyslu je Jenův román mimořádným uměleckým svědectvím pro dobu, v níž začíná hrát Čína z globálního pohledu dominantní roli.“
Vydalo nakladatelství Verzone v roce 2016, 493 stran, přeložila Zuzana Li.