„Syn otce lehkomyslného a matky slabé a sensitivní, byl vychováván u pedantického strýce.“ Tak začíná heslo v Ottově slovníku naučném věnované německému básníkovi první poloviny 19. století E. T. A. Hoffmannovi. Tomuto slavnému literátu se podařilo dobýt vrchní příčky společenského života, jeho díla se dodnes čtou – už jsem pár jeho knih balil a odnášel na poštu. Je skoro pravidlem, že k Hoffmannovi nechá si čtenář přibalit jiné skvostné kousky, jasný ukazatel toho, že v určitých kruzích patří Hoffmannovy texty dodnes ke zlatému fondu. Snad právě proto, že jejich autor byl synem otce lehkomyslného a matky slabé a sensitivní…

Hoffmann skončil jako mnoho jiných romantiků. Dlouhé noční vinárenské pijatyky se střídaly s horečnatým vypětím tvůrčí vůle, předčasnou smrt si Hoff. pojistil syfilidou. Právě ale během této neřízené autodestrukce Hoffmann vynalezl jedinečný styl kombinující německy precizní rozum osvícence s děsivým vizionářstvím rozháraného blouznivce, který vidí daleko za hranice smrti. Skoro bych řekl, že chce-li se někdo opravdu bát, ať si strach z chřipky naředí tímhle léty osvědčeným koncentrátem.

Momentálně jsou některé Hoffmannovy povídky vystaveny k poslechu v archivu ČRo3 Vltava.

https://vltava.rozhlas.cz/e-t-a-hoffmann-don-juan-a-dalsi-fantasticke-povidky-8166799