„Syn otce leh­ko­my­sl­ného a matky slabé a sensi­tivní, byl vy­cho­vá­ván u pe­dan­tic­kého strýce.“ Tak za­číná heslo v Ot­tově slov­níku na­uč­ném vě­no­vané ně­mec­kému bás­ní­kovi první po­lo­viny 19. sto­letí E. T. A. Ho­f­f­man­novi. To­muto slav­nému li­te­rátu se po­da­řilo do­být vrchní příčky spo­le­čen­ského ži­vota, jeho díla se dodnes čtou – už jsem pár jeho knih ba­lil a od­ná­šel na poštu. Je skoro pra­vi­dlem, že k Ho­f­f­man­novi ne­chá si čte­nář při­ba­lit jiné skvostné kousky, jasný uka­za­tel toho, že v ur­či­tých kru­zích patří Ho­f­f­man­novy texty dodnes ke zla­tému fondu. Snad právě proto, že je­jich au­tor byl sy­nem otce leh­ko­my­sl­ného a matky slabé a sensitivní…

Ho­f­f­mann skon­čil jako mnoho ji­ných ro­man­tiků. Dlouhé noční vi­ná­ren­ské pi­ja­tyky se stří­daly s ho­reč­na­tým vy­pě­tím tvůrčí vůle, před­čas­nou smrt si Hoff. po­jis­til sy­fi­li­dou. Právě ale bě­hem této ne­ří­zené au­to­de­strukce Ho­f­f­mann vy­na­lezl je­di­nečný styl kom­bi­nu­jící ně­mecky pre­cizní ro­zum osví­ce­nce s dě­si­vým vi­zi­o­nář­stvím roz­há­ra­ného blouznivce, který vidí da­leko za hra­nice smrti. Skoro bych řekl, že chce-li se ně­kdo opravdu bát, ať si strach z chřipky na­ředí tímhle léty osvěd­če­ným koncentrátem.

Mo­men­tálně jsou ně­které Ho­f­f­man­novy po­vídky vy­sta­veny k po­sle­chu v ar­chivu ČRo3 Vltava.

https://vltava.rozhlas.cz/e‑t-a-hoffmann-don-juan-a-dalsi-fantasticke-povidky-8166799