Když v roce 1874 vyšla v Matici lidu román Pět neděl v balónu sepsaná tehdy neznámým autorem Julesem Vernem, málokdo ze čtenářů si nejspíš dokázal představit, že má co dělat s jedním z nejznámějších romanopisců budoucnosti. Kritika tento román nechtěla přijmout (a skoro by se chtělo říct, že kritika nikdy nepřijme závažná díla budoucnosti :-), o to více ale nadchnul ty čtenáře, kteří hořeli touhou po dobrodružství anebo se zajímali o převratné vynálezy, o mechaniku a fascinovala je vůle silných mužů, kteří tyto stroje dokázali ovládat.

Pro celé generace čtenářů byl Verne skutečným učitelem fyziky a zeměpisu, a ač se sám coby radní města Amiens po třicet let občas vypravil leda tak na cesty jachtou kol severozápadního pobřeží Francie, jeho obrazy vzdálených zemí a jejich obyvatel dokonale zahanbily i samotnou skutečnost.

V těchto dnech hodilo by se k četbě například Dvacet tisíc mil pod mořem. Tajemná bytost Nemo, o které vůbec nikdo nic neví; cesta, jejíž délku nikdo nedokáže předem odhadnout; sevření v nitru ponorky, ze které nelze utéci. A přece: jen během této cesty si můžou Nemovi zajatci prohlédnout poklady mořských hlubin, dosud nedostupných pohledu smrtelníků. A jak psal dobový recenzent: „Nelze si představit nic poutavějšího a napínavějšího než vylíčenou tuto cestu v ponorné lodi, vypravené báječným přepychem, při sestrojení nikdy neselhávajícím. Pro mládež i pro dospělé jest román tento prvořadou četbou.“ My dodejme, že to platí zejména v časech všeobecné karantény a rozbíhajících se ponorkových nemocí.