Poslední román Salmana Rushdieho vyšel v roce 2017, český překlad Davida Petrů následoval o rok později. Anotace čtenáře láká na „první velký román trumpovské éry“. Takovému tvrzení lze přitakat jen zčásti – to o co tu jde především, je Amerika posledních dvaceti nebo třiceti let, její postupná proměna, která vyvrcholila nástupem nové politické síly. Rushdie tuto situaci předvádí hned ve dvojím podobenství: jednak podává poměrně reálný popis doby, během níž je do Bílého domu uveden Donald Trump, jednak vypráví příběh kontroverzního miliardáře Nera Goldena, který se svou rodinou utekl z Indie, aby si zachránil život, nastěhoval se do newyorské čtvrti SoHo a vybudoval si tam impérium symbolizované titulním Zlatým domem.

Co je na textu zajímavé, je jakási zvláštní inkompatibilita obou vrstev. Členové rodiny Goldenů, utápějící se v luxusu postkapitalistické ekonomiky, v níž se nic nevyrábí a kde superboháči administrují peněžní toky a konzumují luxus, jsou vylíčeni jako zvláštní individuality uzavřené ve svých schopnostech a nedostatcích. Zlatý dům, toť nejen ona Goldenova klícka v „Zahradách“, ale i prostředí Manhattanu, restaurace a nadrozměrné byty, v nichž se stýkají prominenti politických, uměleckých či obchodních kruhů s ostatními „silnými individualitami“, kupříkladu s ruskou emigrantkou, která se později stává Nerovou partnerkou. Soustředí-li vypravěč svůj pohled na jednotlivce, je to pokaždé člen klanu Výjimečných, Předních, Nových lidí; a naopak, píše-li o Americe, vystačí si se zobecněním. Spojené státy, toť země, která si za přihlížení 90 miliónů laxních nevoličů zvolila do svého čela směšného a zároveň i děsivého Jokera, země lidí, kteří se vzbouřili proti elitě a napříště se už pokaždé budou vysmívat Dobru, Pravdě a Znalostem, je to svět úpadku, svět karnevalu a zániku velkých hodnot.

Aby ovšem tento protiklad mohl být plně realizován, je ve Zlatém domě potřeba oživit postavu dobrého liberála, člověka, který si navzdory morálnímu a hodnotovému úpadku Západu dovolí udržet kritický odstup a zároveň má možnost pohybovat se mezi oběma paralelními realitami. Rushdie tuto iluzi vyvolává v komentářích románového protagonisty Reného. René vlastně nepatří ani do jednoho ze světů, díky své bystrosti a ironickému odstupu je ovšem schopen – spíše intuitivně než při plném vědomí – tyto dva společenské stavy nahlížet jako jedno velké tělo, jehož jeden pohyb vzápětí vyvolává určité následky. Nic jako kritický vhled ovšem nečekejme, to, s čím Rushdie přichází, je daleko více moralistně podbarveným komentářem aktuální společensko-kulturní transformace.

To by snad ani nemuselo být zas až tak zajímavé, kdyby autorem románu nebyl Rushdie, zvláštní ikona postmoderní literatury, důležitá nejen svými uměleckými díly, ale i politickým aktivismem. Rushdie je znám mimo jiné kritickými apely upozorňujícími na nebezpečí plynoucí z kulturního relativismu a stejně tak i podporou tradice západního kritického myšlení – a pokud bychom chtěli ve výčtu jeho angažmá pokračovat, pak musíme zmínit i to, že to byl právě on, kdo tentýž kriticismus shledával jako nutný protiklad islámskému tradicionalismu. Nechceme-li číst Zlatý dům jako pouhou zprávu o světě, v němž se bašta západní kultury hroutí pod tlakem lidového ignorantství a taktéž i kvůli neschopnosti společenských elit, pak lze využít úplně jiné perspektivy: Zlatému domu lze rozumět jako dramatu, v němž se hraje o kulturní odkaz generace liberálních intelektuálů. Těch, kteří tak dlouho věřili v přirozenost svého myšlení, až se nakonec probudili uprostřed děsivého snu.

Teprve s tímto uvědoměním začíná Rusdieho velký román. Je třeba přesunout pozornost k okamžiku, v němž se naleptává kritický odstup Reného. Není to náhodou tak, že za jeho postojem k světu lze tušit autorův předpoklad společenství svobodných lidí, kteří dokážou zcela přirozeně zhodnotit neduhy světa? Sám Rushdie se kdysi vyjádřil v tom smyslu, že člověk je zcela zajat velkými příběhy a že jeho úkolem je tato vyprávění problematizovat. Co jiného ale představuje René? V okamžiku obratu, o němž podává svědectví, najednou jedním velkým vyprávěním chce zachránit svět. Je tu primitivní politický boj Dobra proti Zlu, je tu Obama a proti němu stojí Joker. Co na tom, že se v jiné rovině textu vypráví o stárnoucím hegemonu Nerovi, který najednou čelí svým dávným nepřátelům, stárne a ztrácí sílu i vliv. Zmar, smrt a pozvolná degradace, do života Goldenů proniká neúspěch, odkudsi se vynořují stíny historie, zdánlivě ponechané na indickém poloostrově. Jak v životě Goldenů, tak i v celé zemi nezbývá než přijmout jednu jedinou možnou realitu.

Moc anonymních superboháčů se vytrácí, na scéně se objevují bojovníci, kteří museli dlouho pobývat ve skrytu a chystat se na chvíli, kdy bude možno udeřit. Jemný ironický tón, který tu a tam zaperlí v toku realistických popisů blahobytu, se v momentu konce stává šklebem, všechen patos exkluzivity je najednou odhalen jako „hra na“, domnělý římský císař křičí na zcela marginálního majordoma: „Víš ty, kdo já jsem, ty demente? Vybudoval jsem města. Dobyl jsem říše. Jsem jeden z vládců světa.“

A přesně pro toto vyústění doporučuju Rushdieho Zlatý dům takřka na potkání. Vpravte se do situace, že tu je jistý bod zlomu, linie, přes níž se už nelze vracet; a stejně tak si zkuste, zda jste jako onen dokumentarista René, který se ve své víře v lepší svět Pravdy, Krásy a Poznání obrací k minulosti – anebo úplně naopak, jestli vám náhodou nepřijdou jeho komentáře, jako by vyplouvaly odněkud z hlubin dnes už dávné historie.

Ať už ale Rushdieho dílo budeme považovat za naléhavý vzkaz před bouří, anebo se jeho prostřednictvím pouze ohlédneme za světem, který skončil v troskách, nelze přejít jeho nesporné literární kvality. René, Nero a všichni ostatní jsou výjimečnými individualitami; jejich životaběh musí být podán okázalými prostředky. V tomto smyslu Rushdie nemůže zklamat. Jeho schopnost kombinovat slovníky i literární formy, dobře mířenými ranami natloukat do textu aluze a vůbec vytvářet prostor skvěle komponovaných celků se od dob Dětí půlnoci nikterak neumenšila. I uprostřed chátrajícího světa nám umožňuje nahlédnout překotné politické dění a prožít je v naléhavosti, kterou může zažít snad jen jeden z mnoha amerických multimiliardářů a globálních zločinců v jednom.

Publikováno v A2.