V so­botní pří­loze Li­do­vých no­vin Česká po­zice (ze dne 23. 3. 2019) vy­šla roz­sáhlá re­cenze Petra Pi­e­traše (Noví do­by­va­telé Fa­ce­book a Go­o­gle) na knihu ame­rické eko­nomky Shoshany Zu­bo­f­fové Věk sle­do­va­cího ka­pi­ta­lismu. Pi­e­traš za­mě­řil svou po­zor­nost na to, jak Zu­bo­f­fová roz­krývá prak­tiky Go­o­glu, Fa­ce­booku, a část svého textu – prav­dě­po­dobně po vzoru au­torky – for­mu­lo­val jako va­ro­vání před při­chá­ze­jící vl­nou in­ter­netu věcí. Bylo by uži­tečné, kdyby se pře­kladu této knihy co nejdříve cho­pil ně­který z na­šich na­kla­da­telů, už dnes totiž víme, že za­vá­dění tech­no­lo­gic­kých no­vi­nek je vždy rych­lejší než re­flexe stavu, do nějž nás tyto ino­vace uvrhly.

Po­kud in­ter­net věcí vskutku na­stoupí podle vý­kladu Zu­bo­f­fové, pak lze na po­čátku oče­ká­vat lá­kání zá­kaz­níků na po­ři­zo­vání věcí, jež by měly na­vý­šit je­jich po­hodlí. Kdo by to ne­chtěl: led­nice, která si sama ob­jedná jídlo; auto, které se v zimě vy­hřeje před pří­cho­dem ři­diče; vana, která se na­pustí atd. atd. A to jsme jen u zá­klad­ních věcí, které uspo­ko­jují ty nej­dů­le­ži­tější tužby spo­tře­bi­tele. Co s tě­mito věcmi při­jde, bude kon­t­rola kon­zu­menta – Pi­e­traš uvádí ně­které pří­klady toho, jak bu­dou moci nové věci vy­u­žít po­jiš­ťovny, za­měst­na­va­telé a jiné vnější subjekty.

Z textu by se mohlo zdát, že jsou to zlí ino­vá­toři, kteří chys­tají nové léčky na zá­kaz­níka, tak aby mu mohli na­pří­klad zdra­žit po­jistku, ob­jeví-li se na ob­zoru první pří­znaky bu­doucí ne­moci. Ano, tak to be­ze­sporu je, nové sle­do­vací věci by měli uspo­ko­jit i po­třeby těch, kdo je­jich vý­voj zaplatili.

Měli bychom ale mít od­vahu k tomu po­jme­no­vat i dru­hou stránku pro­cesu je­jich za­vá­dění do ži­vota spo­leč­nosti. Ten, kdo touží po led­nici, co se sama na­plní, si možná o ta­ko­vou kon­t­rolu sám říká, po­ža­duje ji a svou ocho­tou ta­ko­vou led­nici po­ří­dit přímo na­léhá na ty, kteří mu její koupi zpro­střed­kují. Ta­koví lidé tu jsou a je­jich po­čet nej­spíš na­růstá. Jsou jiní a Fa­ce­book roz­hodně není tím, kdo by se na ně mu­sel ně­jak zvlášť do­bý­vat. Těžko od nich bu­deme oče­ká­vat ra­di­kální svo­bo­do­my­slné činy, na­o­pak, po­kud jim ně­kdo do­káže na­bíd­nout sta­bilní pří­sun če­ho­koli, uza­vřou s ním oka­mžitě smlouvu na dobu ne­u­r­či­tou. Nelze jim upí­rat právo na exis­tenci. Za­měst­nání, sou­stře­dě­nou mo­no­te­ma­tic­kou práci, kte­rou ně­kdo po­va­žuje za od­bý­vání ži­vota, vy­zdvi­hují na­de­vše a jsou ochotni ob­klo­pit se věcmi, které je v ta­kové ži­votní praxi jed­nou pro­vždy uvězní.

A nelze jim upí­rat ani právo být sle­do­ván a pře­vá­děn do kři­vek grafů, být zba­ven lid­ství a po­vý­šen na ro­bota – ostatně ta­kový ži­vot, v němž se člo­věk stává drob­ným pře­vod­ní­kem vyš­ších kul­tur­ních sil, toť skvostná pra­stará fan­ta­zie. Měli bychom udě­lat ma­xi­mum pro to, aby tito ro­bo­to­idi žili v ma­xi­málně sta­bi­li­zo­va­ných hro­mad­ných síd­lech, kde ne­bude nic ru­šit je­jich vzá­jemné sdí­lení in­dexů spo­třeby. A ve věci další ma­xi­ma­li­zace sta­bi­lity a je­jich bez­pečí sni­žo­vat eko­lo­gic­kou stopu to­hoto no­vého kon­t­ro­lo­va­ného spo­le­čen­ství. Chceme-li po­si­lo­vat svo­bodu, pak své síly za­mě­řujme tam, kde na­jdou sil­nější ode­zvu, kul­ti­vujme na­pří­klad svo­bodný ži­vot v ote­vřené krajině.