Před rokem touhle dobou jsi s Petruší unikl do vzdá­le­ného pohra­ničí.

Kos­tel v lese, daleko od ves­nice. Sto­jíte u jaké­hosi narychlo stlu­če­ného bufetu, v němž – jak tušíte – si v létě skauti vyzve­dá­vají sní­daně. Slabě prší, les je nasy­cen vodou. Kolem postá­vají lidé. Není jich mnoho, tváří se přá­tel­sky. Spo­lečně strá­víte noc. Z kos­tela k vám doléhá hudba, dunivé plo­chy drónu zalé­hají okolí. Pozo­ru­ješ star­šího muže po svém boku; před­časně zestárlý, vysu­šený od slunce a chu­doby, navle­čený do sta­rých sepra­ných kalhot, před deš­těm ho chrání těžký mas­ká­čový kabát. Všímá si tvého zájmu a sám se má k řeči. Hovo­říte o psech, kteří pobí­hají kolem hloučků lidí, o tom, jak jsou někteří divocí, když se dosta­nou mezi cizí lidi.

Padá sou­mrak. Věž kos­tela trčí proti temné obloze. V její špici se za oknem roz­sví­tilo světlo. Tušíš útulný pokoj, sto­lek, křeslo a kni­hovnu; zde, na kraji lesa, daleko od měst. I ostatní okna žhnou tlu­me­ným svět­lem. Před vstup­ním por­tá­lem se udr­žuje sku­pina lidí, vět­šina z nich kouří a pije pivo z kelímků. Obchá­zíš ten řídký hlou­ček, vchá­zíš do kos­tela, míjíš spoře osvět­lený bar, vyzou­váš se z těž­kých, pro­vlh­lých bot a stou­páš do mezi­pa­tra.

Jsi na palubě. Tam, kde byl dříve presby­tář Panny Marie Pomocné, stojí na bedně muž zaha­lený v jed­no­du­ché černé splý­vavé štóle. V ruce drží světlo. Zpívá, osvět­luje si tvář, vzty­čuje se, aby vzá­pětí poklesl a zůstal na kole­nou. Jeho plný, chraplavý hlas oka­mžitě strhne tvou pozor­nost, rohatá maska, pro­mí­taná na kle­nutý strop kně­žiště, tě při­bije k místu. Poslou­cháš jeho nářek, kví­lení, které opa­ko­vaně vybuchuje v pory­vech vzdor­ného křiku. Noříš se do jeho hlasu, zapo­mí­náš na déšť, na bufet, věnu­ješ se pouze svému místu, paměť vypla­vuje obrazy ciziny.

Daleko od domova, roz­ptý­len mezi zvlášt­ními lidmi, zava­len nocí, hlu­kem, tu, v podi­vu­hodné stavbě na kraji lesa, oddě­len od zbytku světa blá­ti­vou polní ces­tou a mračny jem­ného deště. Pohu­pu­ješ se v rytmu udá­va­ném podi­vu­hod­ným šama­nem odně­kud z Kali­for­nie. Vše se tu dusí pod obručí dlou­hého basu, pro­bod­nu­tého občas sytou výš­kou. Stou­páš a kle­sáš.

https://andythedoorbum.bandcamp.com