Štítek: jaro

  • jaro. i na vysočině.

    pokaždé to trvá déle než ve městě, ale taky se dočkáš. při­jde den, kdy se ráno pro­bu­díš a pře­kvapí tě jemný zelený tón. je všude, na skří­ních, na stropě i na věcech, a nej­víc samo­zřejmě venku za oknem. to se keře i hru­šeň pro­braly k životu. Nebude to dlouho trvat a zahrada bude zelená celá. během něko­lika dní vybují hradba listí…

  • když se voda z lesa

    obchá­zíš ryb­ník, u kte­rého stojí dře­věná chata dlouhá jako nudle. bíle natřené oke­nice proti vodní ploše v pra­vi­del­ném rastru, skoro by ses ptal, kde se v tomhle kraji vzala stavba v detailu při­po­mí­na­jící třeba letní pře­vlé­kárny na lito­myšl­ském kou­pa­lišti. ještě je pří­liš chladno na to, abys tam šel a objed­nal si pivo, zatím je za okny tma a kolem jdou osa­mělí…