Zulejka (nám) otevírá oči

Řekne-li se, že se román odehrává ve třicátých letech na Sibiři a že místem, kde se jeho děj odehrává, je gulag, většině čtenářů se nejspíš vybaví třebas takové Šalamovovy Kolymské povídky. Děj musí být ponurý, forma by se měla blížit svědectví účastníka a vyznění textu by nemělo být daleko mementu. Takový je úzus, tak si […]

Nerozlomný kruh ženských literatur

Jasně, označit něco jako ženskou literaturu anebo snad dokonce jako literaturu pro ženy, je téměř nepřijatelný přešlap, zlý, potměšilý výpad proti dobrému vkusu. Je snad ještě živá doba spisování pro volnou chvíli, pro zábavu, kterou konzumovaly nevzdělané, ovšem gramotné kuchařinky? Tato čtenářská skupina už pravděpodobně neexistuje – i když, s oblibou si připomínám oblíbenou historku mého […]

Annalisa Cosentino a její Chvála blbosti

Italská bohemistka Annalisa Cosentino vydala knižní studii věnovanou postavě a dílu Jaroslava Haška. Autorovi se věnuje dlouhodobě – v italské exkluzivní knižní edici I Meridiani Mondadori vyšel v roce 2014 rozsáhlý výbor překladů Haškových próz, na němž Cosentino pracovala spolu se Sergiem Corduasem. Cosentino je zde překladatelkou, ale i autorkou rozsáhlých poznámkových aparátů, v rámci nichž přibližuje italskému […]

Jak nachytat sebe sama

Poslední román Davida Zábranského v mnohém navazuje na autorovo předchozí dílo, prózu Za Alpami. Ta vyvolala na naší scéně poměrně zajímavou diskusi, v níž nechybělo ani vrhání mrvy v duchu „když je dílo blbost, musí být blbec i autor a s ním i všichni, kdo si ho oblíbili“. Pokusil jsem se zde ukázat, proč Za Alpami […]

Serotonin

Kdybychom nevěděli, jak aktuální dokáže být Michel Houellebecq ve výběru námětů svých próz, museli bychom si říci, že největší kouzlo jeho Serotoninu spočívá právě v minutové přesnosti, s níž byl předložen mase čtenářů. Po všech těch zprávách o opiátových krizích, o nekompromisní konzumaci antidepresiv napříč celým západním světem jsme si už snad mysleli, že nemůže být hůře […]